Autoweb společně s automobilkou Alpine projel ty nejkrásnější silnice v Evropě. Při cestě do Alp jsme projeli řadu krásných horských průsmyků a cest. Jednou z nich byla i Zillertalerská horská silnice (Zillertaler Höhenstraße), která se stala naší první zastávkou při roadtripu přes Alpy.

Zillertalerská horská silnice je jednou z nejkrásnějších vysokohorských silnic v Rakousku, která nabízí úžasné panoramatické výhledy na Alpy a zároveň krásné svezení ve sportovním autě. Nejlepší na tom je, že ji mnoho zahraničních turistů nezná a díky tomu tu není tak velký provoz, jako například na Grossglockneru nebo Stelviu.

Jednu věc ale mají tyto silnice společné - původně vůbec neměly sloužit turistům. Na začátku 60. let byla Zillertalerská horská silnice postavena proto, aby místním farmářům usnadnila přístup k pastvinám a zlepšila ochranu proti častým povodním. Jenže netrvalo dlouho a lidé si všimli, jak úžasné výhledy tahle trasa nabízí. A tak se na konci 60. let otevřela veřejnosti.

Pokud milujete pohled na vysoké hory, tohle je něco pro vás. V podstatě na každých sto metrech se tu dá zastavit a užít si to úchvatné panorama. Zároveň na nejvyšším bodu silnice se nachází vesnička, kde se dá bez problému zaparkovat a například navštívit jednu z mnoha restaurací.

Jenže my jsme zillertalerskou horskou silnici nenavštívili kvůli občerstvení, ale kvůli motoristickému zážitku. Hned na úvod je potřeba zmínit, že se jedná spíše o silničku, než silnici. Vozovka je opravdu úzká, takže si musíte dávat pozor na auta v protisměru. Naštěstí provoz je tu opravdu minimální a více než motoristy tu potkáte cyklisty.

Úzká silnice v našem případě ale nebyla problém, jelikož jsme seděli za volantem kompaktního francouzského sporťáku Alpine A110 GT, který se na podobných cestách narodil. Díky hmotnosti pouze 1102 kilogramů a přeplňovanému čtyřválcovému motoru o objemu 1,8 litru s výkonem 300 koní byl Alpine nesmírně hbitý a na klikatých cestách se cítil jako ryba ve vodě. Zkrátka, lepší auto jsme si na roadtrip přes Alpy nemohli vybrat.

Zpátky ale k samotné silnici. Ta má celkem 50 kilometrů, avšak je rozdělena na dvě části. První etapa vede v lese a je zde poměrně hrbolatý asfalt. Druhá část má 35 kilometrů a vede do výšky až 2 020 metrů. Silnice vede přes pastviny a má hladký povrch.

Má to ale jeden háček. Kvůli náročné údržbě se tu platí mýtné. Za motocykl se platí 7 eur a za auto 10 eur. Jen pozor, přijímají pouze hotovost. Na to je dobré myslet, jelikož nejbližší bankomat se nachází v městečku dole v údolí.

Zároveň doporučujeme na zillertalerskou horskou silnici najet z vesniček a, Kaltenbach nebo Aschau. „Nástupních bodů“ je totiž více, ale tyto jsou nejpříjemnější.

Kromě mýtného má silnice i otevírací dobu. Uvádí se, že Zillertaler Höhenstraße je otevřená od května do října. Nicméně z vlastní zkušenosti můžeme říct, že nejlepší období na navštívení této krásné silnice je zhruba od června do září, kdy jsou zde povětrnostní podmínky nejpříznivější a nemusíte se obávat sněhu.