Rumunsko, to je země Drákuly, skvělého guláše, divoké přírody, ale také úchvatných silnic lákajících na nezapomenutelný jízdní zážitek. V průvodcích jich samozřejmě najdete hned několik, ovšem jen dvě z nich nad ostatními vždy vyčnívají. Přezdívá se jim Transalpina a Transfăgărășan a patří mezi ty vůbec nejkrásnější silnice Evropy. Na obě jsme vyrazili s ikonickým francouzským sporťákem Alpine A110 GT a pneumatikami Nokian Powerproof 1.

Cestou z Prahy jsme si to rovnou namířili do městečka Alba Iulia, které je jen pár kilometrů od první zmíněné silnice s označením DN67C. Trasa z české metropole je nesmírně svižná, protože vede výhradně po slovenských, maďarských a rumunských dálnicích. Jestliže to provoz dovolí, jste tu za zhruba devět hodin s tím, že o tisícovce kilometrů v zádech nemáte ani tušení.


A to překvapivě ani v lehkonohém kupé od Alpine, které měří pouze 4 181 milimetrů na délku, 1 798 milimetrů na šířku a 1 252 milimetrů na výšku. Prakticky celé je pak z hliníku a karbonu. Záměrně jsme sáhli po verzi GT, která má oproti provedení S a R pohodlnější a nastavitelné sedačky. Při cestě do Rumunska nás Alpine A110 GT potěšila také průměrnou spotřebou paliva okolo 8 litrů na sto kilometrům.

Za návštěvu bezpochyby stojí i samotné město Albi Iiuliu, jehož centrum tvoří starověký hrad s rozlehlými hradbami. Mezi nimi pak narazíte na různé obchůdky, bary, či restaurace. Vše je navíc perfektně udržované, čisté a obklopené příjemnou atmosférou. Zároveň tu pro vás máme i moc hezký tip na ubytování. Na kraji města totiž leží hotel Castle Transylvania, který jak už název napovídá, se opět nese ve stylu hradu.

A přestože stojí pouze od 1 000 Kč na noc, chlubí se opravdu luxusním zázemím. K dispozici je vám například větší a menší bazén, lehátka, houpací sítě, obří společenská místnost i terasa s grilem. Vše nakonec umocňují ještě designové pokoje odpovídající klidně i pětihvězdičkovým hotelům. Jediný problém je, že si ho musíte rezervovat hodně dopředu, jelikož je neustále obsazený.

Z hotelu Castle Transylvania už jsme pak jeli přímo na silnici Transalpina, což je přibližně dvacet minut jízdy. Říká se, že ji vyšlapali Římané jakožto vůbec první cestu přes pohoří rumunských Karpat. Dnes s délkou 139 kilometrů spojuje města Sebeș a Novaci. Do novodobé podoby se silnice dostala v roce 2007 a aktuálně je stále ve velmi svěžím stavu.

Pokud pojedete stejně jako my od města Sebes směrem do Novaci, čeká vás zprvu několik tradičních vesniček. Jakmile se ale jimi prokoušete, už na žádnou další hodně dlouho nenarazíte a můžete si tak naplno užít tento nezapomenutelný asfaltový zážitek. První polovina silnice není tak extrémně klikatá, je velmi široká a vede skrze husté lesy, takže ideální pro rychlejší svezení. Za volantem Apline A110 GT na lepivých pneumatikách Nokian Powerproof 1 jsme doslova křičeli nadšením, tohle kapesní kupé s hmotností kolem jedné tuny a motorem uprostřed se pro tuto silnici narodilo!

Ta druhá polovina od vesničky Obârșia Lotrului vás zavede do nadmořské výšky 2145 metrů a je plná nikdy nekončících serpentin. V kombinaci s dechberoucími výhledy na vrcholy hor a malebná údolí vás však spíše nutí se kochat a často si zastavovat na focení, než tu jezdit pod plným plynem a hledět jen na asfalt. Silnice je ale i tady hladká, široká a bez rychlostních radarů, takže pokud máte dost času, vyplatí se, projet si ty nejhezčí úseky vícekrát za sebou. Tohle totiž nikdy neomrzí! Přesvědčit se můžete v přiloženém videu, které mluví samo za sebe.

Na rozdíl od jiných přilehlých silnic není na Transalpině příliš hustý provoz. Nejčastěji tu narazíte na zahraniční motorkáře nebo místní v autech, kteří jsou však překvapivě shovívaví. Moc dobře vědí, že jste sem přijeli právě za zážitkem z řízení, a proto vás zpravidla okamžitě pustí. Nejhorší jsou za nás asi polští motorkáři, kteří se plouží prostředkem silnice a nechtějí nikoho pouštět. Problém je, že předjet je, není úplně jednoduché. Míst k předjíždění je sice dostatek, jenže jsou povětšinou dost krátká, takže pokud nemáte rychlé auto či motorku, bude vás to stát dost nervů.

Polští motorkáři ale nejsou jedinou nástrahou na této proslulé horské silnici. Počítat musíte také se zvěří kráčející přímo po silnici. Během několika málo kilometrů jsme potkali lasičku, stádo krav, ovcí i smečku divokých psů. V přilehlých vesnicích na začátku Transalpiny pak úplně běžně narazíte například na koňský povoz. V neposlední řadě nám svezení komplikovalo rychle se měnící počasí. Náhle průtrže mračen silnici na několika místech zaplavily, zasypaly kroupami a naplavily na ni bordel. Naštěstí i na to jsou tu místní zvyklí a okamžitě tyto zasažená místa začali odklízet.

Tahle silnice je jednoduše plná překvapení. Nikdy totiž nevíte, co potkáte nebo jaké zrovna bude počasí. Jedno je však jisté, vždy to bude nezapomenutelný zážitek. Ten si pak ještě můžete zpříjemnit nějakým dobrým jídlem nebo pitím zakoupeným ve stáncích kolem silnic. Místní tu například prodávají domácí zeleninu, ovoce, sýry, uzeniny či sirupy. V některých vám pak dokonce uvaří i tradiční rumunská jídla. Jo a myslete na to, že ve většině stáncích neberou platební karty a povětšinou tady není žádný mobilní signál.