Dostat do testu Volvo XC90, které má své kořeny v dlouhé tradici automobilového inženýrství z Göteborgu, byla radost. Vůz, který si vybírají zámožné skupiny řidičů, kteří chtějí zůstávat na silnici v anonymitě, má stále něco do sebe. Navíc se řadí mezi to nejbezpečnější, co na silnici můžete potkat (v únoru dostal vůz ocenění Top Safety Pick+). Jelikož se ale švédský výrobce snaží protlačit cestu elektrifikace všech svých nových modelů, bylo nám ctí posadit se za volant mild-hybridu s 300 koňmi pod kapotou.

Pokud bychom se měli zaměřit na vizuální změny švédské legendy, dovolíme si tvrdit, že severští inženýři šli cestou minimalistických úprav. Ostatně, proč měnit něco, co je dobré a majitele a potenciální kupce baví už několik let samo o sobě. Stačilo se zamyslet a jen vše lehce designově dotáhnout. Například vyplnění mezikruží u loga na masce přineslo vozu celistvý ráz. Stejně tak úzké světlomety, které se odkazují na bájné Thorova kladivo. Nebo nová litinová kola, která jsou v nabídce též nezklamou. A to je světe, div se, z těch vizuálních „převratných změn“ všechno. Ačkoliv bylo nová generace představena již před pár lety, pořád si zachovává svěží ráz a připadá vám, jak když se vezete v nově vyvinutém voze.

To samé platí i při usednutí za volant. Když jsme zmiňovali, že si auto pořizují movití lidé, nejvíce to poznáte právě uvnitř auta. Zde vás obklopí kůže, opravdové dřevo (žádné napodoběniny), pár hliníkových prvků, které obtekávají středovou obrazovku, výdechy klimatizace či jsou integrovány ve volantu. Dojem luxusu podtrhuje křišťálový volič automatické převodovky, který v sobě skrývá nápis Orrefors Sweden  -jedná se o název sklárny, která právě onen volič pro automobilku vyrábí. Opulentní nádech všemu dodává i panoramatická střecha – prvek, který v autě za nás plní spíš dekorativní funkci, než že byste si s ním užili jízdu s větrem ve vlasech.  A navíc je určen především cestujícmí na zadních sedačkách. Ty se zde mimochodem podle nás cítí velmi královsky. Mají hodně prostorou pro nohy a žijí si tu celkově svým životem. Ostatně ona XC90 je považována prostě za auto, které se hodí, jak svou bezpečností, tak právě pohodlím, spíše k maminkám, které oplývají větším finančním zázemím, protože ono umístění ratolestí na zadní sedadla, je v podstatě jedna velká radost. A to nejen z toho hlediska pohodlí, ale i čištění. Záda předních sedadel jsou totiž z plastu, takže jakékoliv okopávání či házení zmrzliny naprosto s klidem ustojí. Pak jen přijdete s hadrem, a není proč, se stresovat. Stejně tak maminky či řidiči nemusí mít strach, že by cestující vzadu trpěli snad nějakým vedrem či zimou. Výdechy klimatizace totiž nevycházejí ze středového sloupku, ale jsou integrovány do B sloupků a směřují právě na zadní cestující.

Zpátky ale k pracovišti řidiče. To si stále zanechává jakousi projektovou čistotou, která spočívá v jednoduchosti a preciznosti. Fakt, že na sebe naléhající díly lícují a nevržou je jeden z prvků, který lze opěvovat. Dalším je ona poskládanost středového tunelu. Uprostřed na výšku umístěný displej, ke kterému se ještě vrátíme, pod ním jedno hlavní tabletové tlačítko (protože onen displej funguje spíš na bázi tabletu než čehokoliv jiného), pod ním zase pás tlačítek k ofuku okna nebo přepínání písniček, jemuž uprostřed vévodí otočný volič hlasitosti a pak už jen volič převodovky, otočný knoflík start/stop, protože Volva, kdo z vás neví, se nestartují stiskem tlačítkem, ale otočením minijoysticku. A to je všechno.

Co je též postaveno na jednoduchosti je digitální přístrojový štít. Jako rozumíme, že řidič toho k práci moc nepotřebuje, ale nelze si zde navolit ani jakési osobní nastavení, které byste kvitovali. Musíte si vystačit s dvěma budíky a mezi nimi buď volným prostorem nebo mapou. Zasloužilo by si to lehký update, který jistě s plnou elektrifikací dorazí. Stejně jako onen středový displej, který komunikuje a je postaven na spolupráci s Googlem. Takže pokud používáte mobilní telefon s operačním systémem Android, budete nadšeni, a hlavně budete s ovládáním familiární. Pokud máte iPhone, budete ztraceni a bude vám orientace trochu trvat.

I klimatizace by si zasloužila svoje separé místo v tlačítkovém světě, ale u Volva se ji rozhodli vklínit do dotykového středového displeje. Za nás je to vždycky takový nepříjemný krok… kdyby se zůstalo u toho, co je dobré…

Co ale XC 90 hraje do karet jsou jízdní vlastnosti, podvozek a asistenty. Pod kapotou se vám naskytne 2litrový benzinový čtyřválec, přeplňovaný elektricky poháněným kompresorem a turbodmychadlem, spřáhnutý s 8stupňovým automatem. V praxi to znamená, že si při jízdě sáhnete až na 300 koní a točivý moment 420 Nm a ke službě vám bude pohon čtyř kol. A pokud k tomu přičteme ještě optimalizaci Polestar Engineered, která vám při sepnutí jízdního  režimu Polestar dokáže poslat do jízdy o 20 koní víc a krouťák 450 Nm, je to bájo. Nečekejte ale trysku toho stáda, že ho budete hnát hodiny. Ne. Onen navýšený výkon funguje maximálně 20 sekund a má to logiku.

V praxi se vše osvědčilo tak, že práce převodovky a motoru je velmi čistá a tichá. Auto si při jízdě žije svým vlastním životem a vy jen plynový pedál šolícháte a jste vlastně nadšení. Zrychlit umí z 0 na 100 km za 6,7 sekundy a tím pádem má slušnou dynamiku. Nemá problém s předjížděním z místa, ale taky není dýchavičný ani při delší trati, či právě při dynamičtějším míjení dalšího vozu například na dálnici. Můžete se na něj naprosto spolehnout a není třeba nic časovat. Vždy vám podá dostatek výkonu, a to jak v plné naloženosti, tak prázdných sedadlech. Opřít se do něj můžete i v zatáčkách, kdy nemá tendenci se naklánět a ani vzhledem ke své větší váze nemá problém.

K tichu a komfortu vám dopomáhá adaptivní podvozek. Jako byste s ním skoro chtěli vybrat každou díru a kanál na silnici, abyste se opakovaně mohli přesvědčit, že to vážně do kabiny i pod váš zadek nepřináší ani rachot, ani fyzickou újmu. Jasně, při jízdním režimu Polestar se sníží a přeci jen je trošku drncavější, ale vy chcete mít při sportovní jízdě kontakt s vozovkou a cítit každý kamínek, abyste dokázali vyhodnocovat další krok.

Ale stejně… XC90 je nejlépe v režimu Comfort. Tam patří. Klidná jízda plná kochání s absencí honění ega, s vědomím, že své ratolesti či spolucestující dovezete v pořádku na místo určení, s pocitem řidičského požitku. Ten vám mimochodem dají i tamější asistenty.

Volvo je lovebrand. Dlouhá léta patří k tomu nejlepšímu a nejbezpečnějšímu, co si můžete pro cestování pořídit. Jeho vlastnictvím si nehoníte ego, ale dokazujete okolí, že chcete pro sebe a své cestující hlavně pohodlí a bezpečnost. Nepotřebujete „nakopat zadek“ rychlejším autům. O to tady nejde. Vy chcete jen žít spořádaně a s rozvahou. A někdy, když ten šoteček v hlavě přeci jen přepne, tak zapnete režim Polestar a dáte svému vnitřnímu já pocit trhání asfaltu. Jen se drž XC90, rádi tě ještě nějakou chvíli budeme mít v garáži.