Kia to umí. Dlouhodobě nám ukazuje, že transformace značky nespočívala jen ve změně loga, ale hlavně v „přetočení“ myšlenkových pochodů při výstavbě nových aut a možnosti nabídnout klientům nejen cestu elektrifikace, ale i cestu klasických spalovacích motorů. Ostatně dát pod kapotu dvoulitrový nafťák chce odvahu. A pro modernizované Sorento to byl krok, který se bude vyvažovat zlatem.

Kdepak, tady se ta modernizace vskutku povedla a nezůstal kámen na kameni. Automobilky už obecně necpou loga do masky chladiče, ale umisťují ho nahoru na kapotu a u Sorenta to není jinak. Vizuální zásahy si vysloužila právě zmiňovaná maska, ale i spodní nárazník a největší proměnou prošly světlomety, které jsou postavené na výšku. Krásně doplněné jsou linkami denního svícení, které zasahují až do středu kapoty. Chytrým krokem bylo i posazení přívodů vzduchů do vertikální linie právě s výše zmiňovanými světlomety. Zepředu tak nové Sorento působí sice dynamicky, ale nenápadně – tím, že jsou veškeré linie do sebe zapadající a nikde nic nečouhá, je to vážně pohled k nezaplacení.

Ten je mimochodem dosti obdobný i ze strany, kde největší SUVéčko působí americkým způsobem. Lehce se svážející line střechy do spoileru, propracovaná skla, která se na konci řežou do chromových prvků a stejně tak velká kola a placatá záď prostě napovídá, že velikost a přitažlivost jsou hlavní atributy nového Sorenta.

Zadní partie nabyla lehce podle nás na divokosti. Oproti ostatním čistým liniím, zde ten vizuál působí trochu chaotickým dojmem ve smyslu „teď to zkos tady, teď tady a nakonec propoj dvě nezávislá světa, aby byla spolu horním proužkem a trochu to protáhni do stran“. V pořádku, nestěžujeme si a už vůbec na robustní zadní nárazník s pěkně tvarovanými difuzory, ale možná by si to ten „final touch“ zasloužilo přeci jen lepší.

Čistota v interiéru. Tak by se dala velmi stručně popsat ona logika řešení vnitřku vozidla. V praxi to nazýváme „šikovnost, žádné čáry“. Ústředním prvkem jsou dva displeje – ten kapličkový a infotainmentový – které jsou sdružené do jednolité obrazovky. Oba dva skvěle vykreslují, jsou intuitivní a stejně tak mají výrazně vyšší rychlost odezvy než v jeho předchůdcích. Kia se pochlapila i ve vylepšení digitálního pruhu ve středu auta, na kterém můžete ovládat buď systém klimatizace nebo infotainment. V současné verzi lze mezi zobrazeními jednoduše „překliknout“, kdežto v předchozí verzi to bylo trochu divočejší řešení. Nicméně si Sorento stále ponechává otoční ovladače teploty – chválíme. I na středový tunel vlastně musíme pět jenom chválu hlavně proto, že se zde nevymýšlely žádné blbosti – zůstal otočný ovladač automatické převodovky, což považujeme asi za nejlepší řešení řazení, stejně tak otočný/mačkatelný volič jízdních režimů včetně těch do terénu. Tlačítka pro vypnutí start/stop, zahřívání volantu nebo auto hold už jsou jen takovým příjemným bonusem to pěkného uspořádání řidičova prostoru.

Příjemná je i nová ergonomie sedaček – sedáky jsou dostatečně široké s velmi příjemným vedením a Kia si na nich celkem potrpí, protože jsou vážně udělané tak, aby váhu pohodlně rozložily a nic vám nikde nepřekáželo. Což samozřejmě souvisí i s množstvím místa na nohy a do stran, protože tím, že má Sorento na šířku 190 cm a na délku 4,8 metru je fakt dostatečně velké.

Jestli jsme vlastně pěli chválu na všechno zvenku i zevnitř. Motor a jeho chod nebude výjimkou. Pod kapotou Sorento disponuje 2,2litrovým naftovým čtyřválcem s přeplňovaným turbodmychadlem s výkonem 142 kW a je spojený s osmistupňovou automatickou převodovkou. A pánové, tohle je fakt pohlazení po duši. Kor, když auto máte ve čtyřkolce, ale vyrábí se i s pouhým náhonem na předek.

V základu máte k dispozici 4 jízdní normální režimy – eco, normal, sport a smart. Tři z nich asi nemusíte dlouhosáhle vysvětlovat, neboť nejzajímavější, je asi námi nejpoužívanější režim Smart, který auto přizpůsobí stylizaci jízdy. Poklidná jízda tak nabídne komfortní podvozek, klidné řazení, žádnou divočinu a plavný styl jízdy. Při přitlačení auto ztuhne, podsadí se a umí nabrat na dravosti a chuti k sekání zatáček. Nicméně to osobně nedoporučujeme, nejedná se o žádného minimazlíka, ale řádně těžké SUV, takže by vás v zatáčkách jeho váha mohla překvapit. Ostatně Sorento bude nejlepší společník pro klidné dlouhé jízdy po dálnicích, na druhou stranu nebudeme tvrdit, že to nebude umět podchytit ani v terénu, ale tyto funkce jsem bohužel neměli šanci ozkoušet.

A co spotřeba? Ta je velmi ale velmi přívětivá, ale asi jako u každého vozu, záleží na tom, jak zdatný jste řidič. Budete-li na Sorento něžní a umíte pracovat s plynovým pedálem, dostanete cca na 6,5l/100 km, což je na nafťák velmi solidní číslovka. Pokud ale máte chuď předjíždět a honit se na dálnicích, ani 8 ani 9 vám nebude cizí. Prostě záleží.

Jen u té cenovky budete muset zavřít oči, začíná totiž na 1,2 milionech. V naší testované výbavě TOP a ve čtyřkolce, to už bylo za cirka 1,5 milionu Kč. Na druhou stranu víte, že si kupujete fakt kvalitní automobil s naftovým! motorem – no kdo to v dnešní době má.