RADOSTI
Příjemně naladěný podvozek a jeho odhlučnění; spotřeba na dálnici; poměr cena/výbava
STAROSTI
Nerozhodný automat; vysoká spotřeba; zastaralý interiér
Možná teď tikavě přejíždíte bílý
Avensis na fotografiích a marně přemýšlíte, co je na něm nového. Od faceliftu z roku 2011 se na něm ale nezměnilo zhola nic, důvod, proč zavítal do redakční garáže, je zcela prostý. Automobilka kompletně přepracovala ceník a výsledkem jsou ceny o několik desítek tisíc nižší. Vůbec nejvýhodněji přitom pořídíte kombi s výbavou Style Edition.
Záměrně tedy vynechám léty prověřený design a začnu rovnou pohonnou jednotkou. Motor, vznětový 2,2litrový čtyřválec o výkonu 150 koní, by asi měl dost síly s autem zahýbat, ale poměrně rázně mu v tom zabraňuje šestistupňová automatická převodovka. Její chování se za vytříbené moc označit nedá, často zmatkuje a motor nechává ve vysokých otáčkách, kde se agregát začne projevovat hrubým a nepříjemným zvukem.
Pomoci si v tu chvíli nemůžete ani pádly pod volantem, které fungují prapodivně. V automatickém režimu je můžete mačkat jak chcete, ale převodovka si s odřazením nenechá poradit. Funguje jen pádlo na podřazení, což přijde vhod alespoň při předjíždění. V manuálním režimu na povely reagují docela poslušně, ale to asi není přesvědčivý argument, proč si do auta vybrat automatickou převodovku.
Zobrazit všechny fotografie Proti ní mluví i spotřeba, která se v rámci testu dostala do nepříjemných výšin. Ve městě a mimo něj se ukazatel průměrné spotřeby pohyboval mezi 8 - 11 litry nafty na sto kilometrů, na dálnici, kde převodovka nedostane moc příležitosti zazmatkovat, jsou hodnoty o dost příznivější - okolo 6 - 8 litrů nafty na sto.
Pokud se budu věnovat komfortu, a tím myslím především nastavení podvozku, pak ten mi přišel docela slušný. Auto se v zatáčkách zásadně nenaklání, drží nastavený směr a ani přejezd nerovností ho nepřipraví o jistotu. Zato pohodlí na palubě nemůžu moc pochválit, nevím, jestli šlo o nějaký páteční kus, ale především z blízkosti B sloupků se při přejezdu zvlnění nebo nerovností ozývalo nepříjemné vrzání. Od auta, tím spíše od Toyoty, bych nic takového nečekal, a to ani s přihlédnutím k najetým devíti tisícům, které u novinářských aut odpovídají nájezdu násobně vyššímu.
Zobrazit všechny fotografie Na vnitřku auta je znát zub času, oranžové podsvícení budíků už má svoji největší slávu za sebou, pokud ale nostalgicky vzpomínáte na svůj první videorekordér, třeba se vám zalíbí. Ergonomie jako taková je ale v pořádku, tlačítka se nachází tam, kde je očekáváte. Na tomto místě ale nevyhnutelně musí zaznít výtka ke kolečkům klimatizace a autorádia, jejichž chromovaný povrch klouže mezi prsty.
Na tomto místě asi nemá cenu opět opakovat, jak velký je zavazadelník (opravdu velký) a kolik je místa na zadních sedadlech (docela dost), nic z toho se od minulosti nezměnilo a dopodrobna jsme to rozebrali v předchozích testech. Posledním aspektem, který je tedy třeba zmínit, je cena.
Tuzemské zastoupení Toyoty radikálně přepracovalo ceník, cena za auto střední třídy tak začíná na částce 426 900 Kč v případě sedanu se zážehovým motorem 1.6 Valvematic. Kombíku s totožným motorem se zvýhodnění netýká, levněji vyjde i silnější osmnáctistovka, která startuje na 591 900 Kč.
Toyota Avensis 2.0 VVT-i Multidrive SNám dělal společnost vznětový motor 2.2l D-CAT o výkonu 150 koní, který v karoserii kombi s výbavou Style Edition pořídíte za 699 900 Kč. Cenové zvýhodnění je v takovém případě příjemných 155 000 Kč, které můžete utratit za nějakou tu příplatkovou výbavu. V našem případě to byl bílý perleťový lak za 22 500 Kč a panoramatické okno Skyview za 15 000 Kč. Celková cena vozu tedy v našem případě činila 737 400 Kč.
Verdikt
Jako pohodlné auto na daleké cesty si Avensis dokážu představit velmi dobře. Ano, dá se mu vytknout řada věcí, jako je chybějící trojblik a celkově poněkud zastaralý interiér, ale to automobilka kompenzuje více než příjemnou slevou. Já osobně bych se obešel bez automatické převodovky a za stejnou cenu zvolil manuál, který je úspornější a celkově příjemnější na každodenní ježdění.
