Ačkoliv celková velikost HR-Véčka zůstala v podstatě nezměněná, snížila se její výška, rozšířily se jí zadní partie, a stejně tak se protáhla kapota. Nabyla čistších a elegantnějších linií a celkově prostě neskutečně vyrostla.
Co na první pohled zaujme, je přední maska, která v naší variantě byla tmavě lakovaná a lehce ze světlé karoserie jako by vystupovala. Existují ale i barevné kombinace, které sladí mřížku s celou karoserií, a vzhledem pak vypadá maximálně futuristicky.
Test Opelu Mokka 1.2 Turbo: Síla černé kávy podpořená futuristickým vzhledem
Test Kia Sportage: Projeli jsme se novou generací, Karoq nebude mít lehké spaní
Test Subaru XV 2.0i e-Boxer: Ten, jehož jméno musíte nutně poznat!
Když k tomuhle vizuálu doplníte ještě vysoko položenou kapotu s úzkými předními světlomety, které se táhnou po hranách dozadu, tak máte zamračeného zlobivce jako víno. Z pohledu ze strany vás pak zaujmou 18palcová kola, která pěkně zapadají do podběhů, svážející se tvar karoserie, který nápadně působí jako kupéčko, a to vše je doladěno kličkami zadních dveří, které jsou zasazeny do rámu dveří.
Zadní partie pak oplývají po celé délce světelnou lištou spojující obě dvě koncová světla a výrazně zvednutým zadkem, díky němuž dostává auto na robustnosti. Z vizuálního hlediska udělala Honda HR-V velký postup, ale co uvnitř?
Už při usednutí do sedaček pochopíte, že se Honda pochlapila. Pozice řidiče totiž nabízí ideální rozložení prostoru mezi sezením, volantem a pedály, takže řízení je pohodlné i pro proporčně náročnější řidiče.
K posunu došlo i u vyladění ergonomie samotného kokpitu – já tomuhle stylu interiéru říkám „když děláš věci jednoduší, svět se ti odmění“ aneb Tlačítka, kam se podíváš. Žádná moderní dotyková tlačítka, pěkně všechno mechanický, ať víš, na co saháš. A ještě ke všemu, ať je toho co nejméně, ať se s tím nemusíš otravovat.
Jedinou výjimkou je nová 9palcová dotyková obrazovka s infotainmentem. Na můj vkus až moc vystupuje ze střední části a jako by trčela do prostoru. Na druhou stranu se v jejím softwarovém rozhraní vyznají i naprostí „neználci“ digitálního světa, protože je nastavené tak, aby pohyb v něm byl co nejsnazší.
U čeho jsem ale měla extrémně smíšené pocity jsou výdechy klimatizací s jejich ovládáním. Výdechy působí tak nějak ploše bez designového zásahu. Naopak jejich ovládání otočným kolečkem mi přijde praktické s notnou dávkou důvtipu. Takže ve finále tohle kombo hodnotím neutrálně.
Co mám na téhle Hondě ale fakt ráda, je štědrý prostor pro dospělé lidi na zadních sedačkách a jejich kouzelné Magic Seats – zadní sedačky totiž buď můžete sklopit tak, že máte směrem ze zavazadlového prostoru pěknou rovnou plochu. Nebo je naopak můžete vyklopit směrem nahoru, a tím vám dávají možnost využít prostor pro převezení vyšších věcí, například vysoké květiny v květináči.
Pohonné ústrojí e:HEV kombinuje 1,5litrový benzínový motor s dvěma elektromotory, kdy jeden z nich generuje elektřinu, a druhý pohání přední kola. Tak se děje při nižších rychlostech. Při vyšších rychlostech do hry vstupuje samotný spalovací motor.
To celé je pak znát na jízdních vlastnostech auta. Pokud jezdíte lehce a plyn nesešlapujete jako blázni, Honda se vám odmění klidnou, plynulou a tichou jízdou bez zbytečného škubání. Když plyn ale více sešlápnete, kabinou se rozezní dunivý vzruch.
Proto je z tohohle pohledu ideální se naučit s autem pracovat v nenásilném režimu postupného sešlápnutí plynového pedálu – prostě stačí jen netlačit na pilu. K pohodě vám dopomůže i v tužším stylu naladěný podvozek, který vás v kombinaci s pneumatikami nízkého profilu podrží i v ostřejší zatáčce.
No a závěrem lze říci, že kombinovaná spotřeba 5,3 litrů není vůbec špatná. Honda HR-V e:HEV je určená kliďasům, kteří si nemusí nic dokazovat a díky svému hybridnímu ústrojí je vhodná především do města, a tam, kde za to není třeba zbytečně brát.
