Francouzský pětimístný hatchback se začal vyrábět v roce 2012 jako nástupce 207. Jeho druhá generace přišla na řadu o sedm let později a loni prošla faceliftem. Nejvíce se změna podepsala na přídi vozu, kde se zvětšila mřížka chladiče na úkor dolní části nárazníku, a chlubí se rovněž novým logem se lví hlavou. Hlavním rozpoznávacím znakem je nicméně LED denní svícení, které nahradilo tesák kočkovité šelmy třemi drápy. Ostatně tento motiv se objevuje i na zadních světlometech, což bylo sice i předtím, ale nyní jsou směřovány horizontálně místo vertikálně. Peugeot 208 je tak zas o kousek dravější a zejména pro mladé řidiče o něco atraktivnější.

Naproti tomu uvnitř si změn téměř nevšimnete. Na volantu najdete akorát nové logo a palubní desce dominuje větší 10" displej, u něhož musíme pochválit zobrazení parkovací kamery. Už nevypadá jako vyskládání kostiček. Multimediální obrazovka se objevuje už od základní výbavy Active, kam automobilka přihodila ještě LED světlomety s novým tvarem denního svícení. Tím v podstatě veškeré úpravy končí, což není úplně na škodu.

Malý Francouz je totiž uživatelsky velmi přívětivý. Nabízí jak dotykové ovládání displeje, tak i fyzická tlačítka na středovém panelu pro rychlejší volbu důležitých funkcí. Vše je intuitivní a takzvaně na svém místě. Není třeba nic složitě hledat či pátrat v návodu. V námi testované nejvyšší specifikaci GT mu to navíc pěkně sluší. Zdobí ho nejen imitace karbonu, co dodává sportovní šmrnc, ale rovněž svítivě zelené prošívání na palubní desce i sedadlech. Řidiče potěší dobře známý 3D virtuální kokpit.

Kdo už nějaký peugeot řídil, tak ví, že automobilka do všech svých vozů – ano, i do těch největších osobáků – montuje poměrně malý, hodně tvarovaný volant, který ze začátku určitě nebude vyhovovat všem. Každopádně právě ve „dvě-stě-osmičce“ i malém crossoveru 2008 nám vyhovuje nejvíce. Vzhledem k proporcím auta má už od pohledu ideální míry a během jízdy více vtahuje do dění. Řízení je s ním příjemné, lehké na manipulaci a při ostřejší jízdě, kdy si pomocí tlačítka upravíte tuhost, máte pocit sportovního vozu.

Hodně tomu přispívá i naladění podvozku, které je tužší a agilní. Na okreskách hltal jednu zatáčku za druhou a nenechal se jen tak rozviklat. O nerovnostech dal sice vědět, ale nebylo to nijak agresivní a nepříjemné. Spolu s tužším řízením působil velmi zábavně, což nás utvrdilo v tom, že ani po modernizaci neztratil nic ze svého umu a nadále je velmi hravým hatchbackem.

Nový Peugeot 208 přiváží vedle upraveného vzhledu také nový motor. Vedle přeplňované dvanáctistovky o výkonech 75 a 100 koní a elektromotoru přibyla do seznamu mild-hybridní jednotka. Ta je k dostání ve dvou výkonových verzích se 100 a 136 koňmi a vždy se pojí s automatickou převodovkou. Oproti klasickým mírně elektrifikovaným motorům umí tenhle jet i chvíli čistě na elektřinu. Tím dokáže stáhnout spotřebu na průměrných 4,6 litrů.

My jsme měli možnost vyzkoušet tu silnější variantu a u ní nám ukazoval palubní počítač po pár kilometrech lehce nad sedm litrů. Času na seznámení jsme měli opravdu málo, a tak je na nějaké soudy brzy. Více prozradí klasický týdenní test. Zatím můžeme jen sdělit prvotní dojmy, co v nás zanechala.

Mile nás překvapila spolupráce s šestistupňovým automatem. Jeho reakce se obešly bez znatelného škubání a jednotlivé převody dokázal velmi rychle sázet. Až na jednu chvíli při výjezdu z křižovatky, kdy nechal vytáčet motor až nezvykle dlouho, jsme si na jeho chod nemohli stěžovat. Elektrifikovaná jedna-dvojka do té doby působila kultivovaně a velmi svižně, pro 1,2 tuny vážícího drobka více než dostatečně.

Ve vyšších otáčkách svou sílu dává poměrně znát skrze zvukové projevy. Mezi tříválci ovšem nic výjimečného. Pro někoho, kdo má hrůzu ze zubaře, by mohlo být poměrně nepříjemné, jak auto zní, když rekuperuje. Během dobíjení totiž byl slyšet zvuk podobný zubařské vrtačce, byť ovšem vzdáleně. Ještě podotýkáme, že jsme měli otevřené okno, což hrálo také roli.

Peugeot 208 nadále nabízí nadprůměrně dobré jízdní vlastnosti a přidává neobvyklý vzhled, který mezi malými hatchbacky jen tak nezapadne do ústraní. Výběr motorizací není kdovíjak široký, nicméně v této kategorii nejde o nic neobvyklého. Na rozdíl od většiny takových vozů má na výběr i ryze elektrickou verzi o výkonech 136 a 156 koní. Doby, kdy se i u malých hatchbacků objevovala nafta jsou už dávno pryč.

A na kolik vyjde? Námi testovaná specifikace v ceníku startuje na necelých 600 tisíc, nicméně konkrétní kus měl cenovku 709 tisíc korun. Cenu vyšponovaly příplatky v podobě panoramatické střechy, červeného perleťového laku, paketu Vision a Drive Assist Plus s řadou bezpečnostních asistentů. Nejlevněji se dá pořídit v základní výbavě Active ve spojení se slabší dvanáctistovkou za 380 tisíc korun, čímž je jen o jedenáct tisíc dražší než Škoda Fabia s atmosférickým litrem. Solidně jí dokáže konkurovat právě i jízdními vlastnostmi.