Jak už kolega psal u právě testovaného Citanu Tourer (aneb cítíš ten Renault všude), MPV mizí z trhu rychlostí blesku a nahrazují je osobní dodávky. A téčkový meďour je toho důkazem.
Posuvné dveře; strašně, jakože strašně moc prostoru v zavazadelníku, a celkově elegantní dojem. Pojďme se na tohohle pracovně-rodinného společníka lépe podívat.
Vizuálně ho od Citanu dělí jen pár prvků. Primárně jde o barvu, ta je v našem případě taková tmavo-vínová (i když někteří milovníci barev souhlasit nebudou) a působí luxusnějším dojem.
Potom jsou tu chromované prvky, jak v přední masce, resp. mřížce chladiče, kde tři lamely protínají tak známou trojcípou hvězdu, tak v zadních partiích v podobě ozdobné lišty dveří.
Test Mercedes-Benz Citan Tourer Pro 113: Když se rodina už nevejde
A pak už se přesouváme ke klasice v podobě úzkých světlometů LED High Performance, která jsou pro koncern Mercedes-Benz tak typická. To jsou z vizuálního hlediska asi nejzajímavější prvky.
Při nastoupení do vozidla bude část z vás zmatená. Budete si říkat: „Něco podobného už jsem viděl.“ A nebudete daleko od pravdy – vždyť tím důvodem je přeci sdílení platformy s Renaultem. Ale na druhou stranu tu Mercedes svůj podpis nezapře.
Renaultu zde připíšeme otočné ovladače klimatizace a střední „výstup“, kde se nachází v našem případě volič automatické převodovky s emblémem M-B.
Pak ale už jsme zpátky u mercedesího podpisu – volant, budíky, výdechy klimatizace, multimediální systém MBUX nebo levá páčka blinkrů s typickým mercedesím ovládáním už svůj původ nezapře.
Navíc luxusního pocitu zde nabudete i po přejetí rukou pro přístrojové desce. Je zde vpracován tzv. NEOTEX materiál, který kombinuje imitaci vzhledu nubukové kůže a high-tech neoprenu.
V kombinaci se sedadly, která mají čalounění z umělé kůže/mikrovlákna si připadáte jako v jiném světe. Ostatně při nastupování si nelze nevšimnout lišt s nápisem Mercedes-Benz.
Z interiéru pak dýchají i chromované prvky společně s lesklými černými plochami, u kterých já opravdu lidsky trpím, protože jsou na nich vidět nejen otisky prstů.
Displej přístrojovky je přehledný a lehce čitelný, navíc ho lze ovládat dotykově na volantu. Ta samá funkce je spojená i s ovládáním displeje infotainmentu, který splňuje to, co po něm chcete. Jen tu grafiku bych u M-B čekala výraznější.
Místa je tu pro všechny habaděj. Prostorově se dá z auta udělat dodávka – to je její největší přidaná hodnota – a to díky zadnímu lavicovému sedadlu FOLD & LOAD sklopnému v poměru ⅓ ku ⅔.
V základu začíná úložný zadní prostor na 517 litrech, ale po sklopení sedaček se se zvětší na 2 390 litrů. Dá se tam vměstnat i paddleboard a nákupní tašky se mohou zavěsit na poutka. Vy se smějete, ale je to celkem fajn featura, díky které se vám nevysype nákup.
Pod kapotou praktického tahouna dřímal čtyřválcový nafťák o objemu 1,46 litru s výkonem 89 kW. Ve spojení s automatickou převodovkou je to ideální volba pro dlouhou klidnou jízdu.
Motor šel do tahu klidně bez sebemenších zaškobrtnutí. Ostatně tohle není auto na kdovíjaké blbnutí. Reprezentuje spíše rozvážný charakter, který má sílu a povahu na převoz většího nákladu.
Tomu odpovídá i naladění podvozku, které je dobře zvládnuté jak z praktického hlediska – na větších nerovnostech sice trošku houpne, ale rozhodně vás nekopne do zadku – tak z toho akustického, kdy přenáší minimum hluku do kabiny.
Auto se kupodivu ani při ostřejších zatáčkách moc nenaklání, jak by se dalo očekávat vzhledem k jeho výšce. Konečná spotřeba 6 l/100 km potěší hlavně šetřivé jedince.
Spojení praktičnosti z francouzské dílny a elegance a luxusu z německého koncernu vytváří z T 180 d auto, které budou milovat prakticky založení jedinci, kteří se nebojí sáhnout hluboko do kapsy a užít si auto jak na práci, tak na zábavu.
