Bugatti se sice se svým patnácti sty koňmi oplývajícím hypersportem tentokrát nesnaží atakovat pozici nejrychlejšího vozu planety, to ale ovšem neznamená, že jej neprotáhne pár zajímavými propagačními kousky. A tenhle zajímavý opravdu je – za volant Chironu totiž automobilka posadila člověka, který má s brutálním zrychlením a přetížením opravdu bohaté zkušenosti.

Jmenuje se Jon McBride a v roce 1984 se jako pilot zúčastnil mise NASA STS-41-G na palubě raketoplánu Challenger. Aby raketoplán dosáhl orbitu, musí zrychlit z nuly na 28 969 kilometrů v hodině, osm sekund přitom trvá zrychlení na 161 km/h, to se ovšem raketoplán teprve „rozehřívá“ a to zajímavé přichází až následně – po šedesáti sekundách rychlost překračuje 1 609 km/h a po dvou minutách se řítí rychlostí 4 828 km/h.

Rychlosti 28 969 km/h potom raketoplán dosahuje po zhruba 8 a půl minutách. Maximální přetížení se při akceleraci pohybuje kolem 3G, raketoplán tedy v těchto chvílích zrychluje tempem zhruba 27 m/s. S tím opravdu nemůže porovnávat ani slovutné Bugatti Chiron.

Tedy, nemůže – tento výrok není úplně přesný. Na 160 km/h zrychlí Chiron téměř za poloviční čas a na opravdu krátkých pár desetin vteřiny při kterých ručička tachometru vystřelí z 50 na 80 km/h se přetížení při zrychlení rovněž přiblíží hodnotě 3G.

Není proto zase tak překvapivé, že byl McBride ze své projížďky po přistávací runwayi raketoplánů na Floridském Kennedy Space Center nadšen – „V porovnání s tím, s čím jsem letěl, je Chiron pravděpodobně stejně dobrý, nebo i lepší. Chci tím říct, že jsem v životě zažil opravdu pořádnou akceleraci, ale nemyslím si, že by byla lepší, než ta, kterou jsem zažil dnes“. Uznání od člověka s těmito zkušenostmi musí být pro značku skutečně hodnotné.