Od roku 1972, kdy byla uvedena na trh první generace, se BMW řady 5 v sedanu vyvinulo v ikonu sportovní elegance ve světě čtyřdveřových sedanů. Jeho globální popularita neustále stoupá, což svědčí o jeho výjimečné kombinaci dynamických jízdních vlastností a pohodlí, které je ideální pro dlouhé cesty. Pětková řada se tak stala synonymem pro manažerský sedan par excellence.

Vizuální stránka pětkové řady je diskutabilní. U všech fanoušků bavoráků. Ale nám se více než líbí. Jedná se prostě o inovativní pojetí a pohled do budoucnosti, a ten je vždy v kontextu dnešního světa důležitý. Z minulosti je potřeba si vybrat to úspěšné a interpretovat to novým způsobem tak, aby to zaujalo potenciální zákazníky. Proto tu máme moderní reprezentaci charakteristických dvojitých světlometů a masku ve tvaru ledvinek, která je u oné elektrické verze podsvícená, což je detail, který se bude líbit všem. Navíc je designována téměř do kolma bez kosení. Světla pro denní svícení a směrová světla jsou pak prezentována dvěma vertikálními led světly umístěnými trochu do boku.  Líbí se nám, jak je kapota protažená vlastně až k masce a vytváří onen prodloužený dojem. Stejně tak jsme spokojeni i s nárůstem velikosti – na délku nyní čítá 5060 mm, šířka též povyrostla na 1900 a výška je nyní 1515. Oceníte to především tehdy, když budete sedět uvnitř, ale na jízdní vlastnosti to nemá vliv.

Ze strany nás pak vlastně bavila ta samotná dynamika, která je z bočních partií cítit. K tomu přispívá hodně zkosený A sloupek a pak protáhlé klesání střechy k zavazadelníku. Stejně tak hrají roli i prolisy na dveřích. A pak tu máme typický Hofmeisterův záhyb ve spodní části C sloupku, který zvýrazněn grafickým prvkem s vyraženým číslem 5.

No a na závěr tu máme pohled zezadu, kde na sebe hlavní pozornost strhnou světla ve formě čtyř tenkých horizontálně umístěných ledek.

Nám se vizuálně pětka líbí, ať je v oné elektrifikované variantě, která je čistší a elegantnější anebo v té naftové, kde působí surovějším dojmem.

Uvnitř se pak té dosti očisťovalo a ladilo tak, aby vše působilo nerušeným a kompaktním dojmem. Prvně vás tak zaujme plně prohnutý displej s bezrámečkovou skleněnou plochou mírně natočenou směrem k řidiči, který je složený z 12,3palcové přístrojovky a jakého si displeje „infotainmentu“ úhlopříčkou 14,9 palce. V celé své kráse se tu pak prezentuje systém BMW iDrive, na který si musíte zvyknout. Je dosti svéhlavý a někdy nevyzpytatelný, ale jde o to lehoučké soužití, které postupem času snazší a snazší. Ona očista je cítit právě i v množství fyzických tlačítek, kterých tu naleznete pár jen ve středovém tunelu. Fakt, že je pětková řada elegantní reprezentují kvalitně implementované materiály a světelná lišta procházející přístrojovou deskou, přecházející do vyplní dveří. Novinkou je pak dvouramenný volant, který má ve spodní části zploštělou část, ale v oné elektrické variantě se setkáte s klasickým tříramenným designem.

Celkově je ona vnitřní část pětek designována na vysoké úrovni s myšlenkou i na prostor a pohodlí cestujících.

V testu jsme měli jedinečnou možnosti si sáhnout vlastně na to nejzajímavější z nabídky. Na základní naftu s označením 520d a na nejvyšší verzi elektromobilu s označením i5 M60. A rovnou takto ze začátku říkáme, že je v žádném případě nebudeme stavět vedle sebe a porovnávat. Vrcholná verze nového BMW řady 5 je vybavena dvojicí elektromotorů – jedním vpředu a jedním vzadu – která zajišťuje pohon všech kol. Dosahuje výkonu 442 kW, tedy 601 koní a krouťák má 795 Nm, krátkodobě – 820 Nm. Z nuly na sto vás tak pošle za 3,8 s a maximálku má ve 230 km/h. To k fascinujícím číslům. A není žádným překvapením, že to, co mnichovská automobilka slibuje na papíře, dokáže přenést do reálného života. A nevadí ji ani fakt, že má velkou baterii, a tím pádem větší váhu. Silnici tahle elektrická střela přímo epesně žehlí, a to nejen rychlostí, ale též svými vlastnostmi. Adaptivní vzduchový podvozek pomáhá tomuhle kolosu dosáhnout až nečekaných výsledků. Při jízdě je stabilní i na kraji svých možností, v zatáčkách vás podrží a přesné řízení je jen jakousi třešničkou na dortu.

A co na to její slabší dieselový sourozenec, jemuž pod kapotou bije vznětový řadový čtyřválec, který je spřažený s osmistupňovou převodovkou? Není to zase tak líný jedinec, jelikož zrychlí z 0 na 100 km za 7,6 sekund a může se pyšnit vážně skvělou spotřebou. Logicky, to je to, co byste od něj především čekali.  Oproti vrcholné elektrické verzi byl nafťák vybaven standardním podvozkem, ale nutno říct, že i ten plní svou funkci na jedničku. Do pohodlí je samozřejmě lepší vrcholová verze.

Obě verze mají něco do sobě a též jsou určeny různým zákazníkům. Elektrická těm, kteří vyznávají ostřejší styl života, naftová pohodářům s občasným srdcem závodníků.