Interiér
Možná bych měl nejdříve napsat cosi o hranatější jednodílné masce chladiče či poukázat na výměnu nárazníků, jednak ale dílčí změny nejsou tak důležité jako docela zdařilý, i když hodně konzervativní výsledek, a případný majitel bude na svůj kočár stejně většinu času koukat zevnitř. V tomto konkrétním případě tedy hlavně ze zadních sedadel, protože se v Audi rozhodli poukázat na kvality svého luxusního vrcholu prodlouženou variantou L.
V redakci zatím nákladovou položku „osobní řidič“ nevedeme, takže jsem jen stěží mohl plně docenit rozvor prodloužený o třináct centimetrů. Každopádně prostor na zadních sedadlech je ve všech směrech královský, takže dámám zde nic nebrání cudně přehodit nohu přes nohu. O co se raději nepokoušejte, je posadit dozadu třetího. Jde to, ale jednak by musel nedůstojně uložit své pozadí obkročmo nad mohutným tunelem, navíc by však nebylo možné použít ovladače sedadel integrované do vybavenější příplatkové loketní opěrky.Volba materiálů i jejich zpracování je pořád naprosto špičkové, takže A8 se může směle srovnávat s mnohem novější S-Klasse, akorát ostrůvkovité uspořádání černých tlačítek v přední části středového tunelu je připomínkou, že tohle Audi je z dob, kdy se nad ergonomií přemýšlelo poněkud schematicky. Vadí to něčemu? Za sebe říkám, že ani trochu, akorát celé rozhraní MMI s hlavním otočným ovladačem mohlo být posunuto někam blíž k řidiči, tak jako tomu bylo u minulé A8. Konzole je na to široká dost.
Co mi naopak nevyhovuje, je volič osmistupňového automatu. Tvar padne do ruky přirozeně, o tom žádná, nicméně vymezení jednotlivých pozic se někdy špatně odhaduje, takže jsem třeba při otáčení několikrát naprázdno protočil motor poté, co převodovka mým omylem zůstala viset v neutrálu místo D či R. Netvrdím, že bych si nezvykl nebo nenašel ten správný grif, pár dní za volantem mi však na to nestačilo.