Často se setkávám s lidmi, kteří shání prostorné auto, do kterého by naložili celou rodinu a psa, ale pořídit v dnešní době dostatečně velké SUV za rozumné peníze je v podstatě nemožné. Nabízí se konzervativní cesta v podobě Škody Kodiaq. Problém ale je, že i když se jedná o největší mladoboleslavský model, pro ukojení potřeb mnoha řidičů je stále moc malý. Musíme tak o kategorii výše, ve které se mezi nejlevnější SUV řadí Toyota Highlander. Za nového japonského giganta si ale automobilka v základu řekne 1,5 milionu korun a v lepší výbavě dokonce 2 miliony. Co tedy s tím? Navrhuji se oprostit od nabídky evropského trhu a podívat se za velkou louži do ráje automobilových obrů - do Spojených států amerických.

USA je svými velkými SUV vyhlášené a nabízí desítky zajímavých a především levných modelů. Mezi ty cenově nejdostupnější patří poměrně přehlížený Chevrolet Traverse. Zatímco v Česku je poměrně neznámý, v Severní Americe je to bestseller. Gigant z dílny General Motors totiž nabízí skvělý poměr velikosti a ceny, na délku měří 5,2 metru a na šířku rovné dva metry. Jen pro představu, takové rozměry nenabízí ani největší evropské SUV BMW X7 s cenovkou 2,6 milionu korun.

A když už se bavíme o penězích, nesmíme zapomenout zmínit cenu Traverse, která v USA činí 35 tisíc dolarů, tedy zhruba 785 tisíc korun. To není moc za auto, vedle kterého vypadá Kodiaq jako prcek. Je v tom ale malý háček. Chevrolet nemá v Česku ani na starém kontinentu oficiální zastoupení a auta tak do Evropy musí „tahat“ dovozci. Není to levná záležitost a na tuzemské prodejní ceně se to zkrátka projevuje. V praxi to znamená, že po přičtení dopravy, cla a daně se dá nový, dobře vybavený Chevy pořídit za 1,5 milionu. Pokud pracujete s nižším budgetem, můžete jít cestou ojetiny, která se dá u českého dovozce sehnat za zhruba 850 000 Kč až 970 000 Kč s DPH.

Otázkou ale zůstává, zda za to Chevrolet Traverse stojí. Abych na to dokázal odpovědět, půjčil jsem si americké SUV na týdenní testování. Můj kousek byl zhruba čtyři roky starý a měl najeto kolem 130 tisíc kilometrů. Šlo tedy o ojetinu a zároveň o model před nedávným faceliftem. To mě však ničím neomezovalo, jelikož vůz byl velice dobře udržovaný a modernizace přinesla jen drobné změny designu a interiéru. Začněme mými prvními dojmy, které přišly hned po prvním očním kontaktu s rodinným Chevym. Je prostě obrovský! Na fotkách to tolik nevyzní, ale v reálu se jedná o naprostého mastodonta. Prvních pár desítek kilometrů jsem si tak musel zvykat na neobvykle velké rozměry, které mi dělaly problémy v úzkých městských uličkách nebo při parkování v centru Prahy. Nicméně díky zadní kameře, velkým zpětným zrcátkům a dobrému výhledu z auta jsem manévrování rychle přišel na kloub.

Život ve městě byl s Traversem samozřejmě náročnější. Na druhou stranu při opuštění metropole se z něj stal dokonalý parťák na dlouhé cesty. A to nejen díky praktičnosti, ke které se ještě dostanu, ale také kvůli parádnímu 3,6litrovému vidlicovému šestiválci pod kapotou. Američané na své velkoobjemové atmosférické motory nedají dopustit a v případě macatého Chevroletu jim to nemám vůbec za zlé. Pohonná jednotka se šesti válci ze sebe dokázala vymáčknout slušných 314 koní a 360 Nm točivého momentu, což těžkotonážnímu „SUVčku“ dodávalo naprosto dostatečnou dynamiku. A že se bojíte spotřeby? To vůbec nemusíte, jelikož jde o agregát s přímým vstřikováním, který dokáže jezdit i hluboko pod 10 litrů benzinu na sto kilometrů. Celkově se tedy jedná o velmi povedený motor se sametovým chodem, silným charakterem a krásným zvukem.

Takové komplimenty si už ale nezaslouží k němu přimontovaná převodovka. Devítistupňový automat Hydra-Matic 9T65 má své dlouhodobé problémy, kterými se netají ani samotné General Motors. Jakmile je automatická převodovka studená, má potíže se řazením druhého převodového stupně (je tam velká prodleva) a naopak v provozní teplotě bojuje s třetím a čtvrtým kvaltem. Prý jde ale o tovární chybu, která se u novějších modelů vyřešila. Já osobně jsem žádné velké komplikace s automatem nezaznamenal, jen jsem se musel smířit s tím, že to devítikvaltu občas trvá.

V mém případě byl součástí pohonného ústrojí i připojitelný pohon všech čtyř kol (není ve standardu), jenž primárně roztáčí přední kola, a v případě potřeby je možné pomocí otočného ovladače na středové konzoly připojit zadní nápravu. Do terénu jsem Traverse sice nevytáhl, ale věřím, že by nějaký ten lehký terén zvládl s prstem v nose.

Místo toho jsem s ním jezdil na dálnicích, kde se cítil doslova jako ryba ve vodě. Dálkové cesty v rychlosti 130 km/h velkému Chevroletu jednoduše seděly a je znám, že přesně na tento účel byl postaven. „SUVčko“ bylo komfortní, stabilní, neplavalo a až nebezpečně maskovalo rychlost. Jenže v Česku nemáme pouze rovné dálnice jako v Americe, ale i klikaté okresní cesty. Upřímně už od začátku mě zajímalo, jak si dlouhatánský Chevy poradí s našimi typickými rozbitými  silnicemi a ostrými zatáčkami. No, nerovnosti zvládal poměrně statečně. Málé výmoly žehlil díky balónovým pneumatikám a velké díry pak obhospodařily měkce odladěné tlumiče. Nicméně v zákrutách a při svižnější jízdě na okreskách bylo znát, že na tohle Američanův podvozek navržený nebyl. Při zatáčení se obrovská masa železa nakláněla, odskakovala a chovala se velmi nevyzpytatelně. Prostě to byla taková uskákaná koza.

To ale dokáži Chevroletu Traverse odpustit, jelikož se nejedná o americký muscle car, ale o prostorné rodinné přemisťovadlo, které si lidé pořizují hlavně kvůli vnitřním rozměrům. A interiér je opravdu gigantický. Chevy nabízí hned sedm míst k sezení, s tím že třetí řada je v podstatě plnohodnotná a bez problému poslouží i dospělým cestujícím. Druhá řada sedadel pak lze variabilně posouvat, přičemž v zadní poloze mají pasažéři více místa na nohy než v prodlouženém Mercedesu-Benz Třídy S. Ochuzený není ani zavazadlový prostor. Ten má při sedmimístné konfiguraci objem 651 litrů, čímž strčí do kapsy i Škodu Karoq s 521 litry. Chcete víc? Stačí sklopit třetí řadu sedadel a máte dalších tisíc litrů k dobru, konkrétně 1 645 l. To ale není vše, pokud sklopíte všechna zadní sedadla, rázem dostanete neuvěřitelných 2 781 litrů objemu.

Pokud to shrnu, tak z Chevroletu Traverse mám převážně pozitivní dojmy. Nepatřím mezi příznivce amerických aut, ale tohle velké SUV z dílny General Motors mě ničím neurazilo, ba naopak mile překvapilo. Mezi jeho přednosti patří komfort, prostornost a charismatický motor s naprosto dostatečným výkonem a obstojnou spotřebou. Jako negativa bych zmínil pomalejší a občas problémový chod 9stupňové automatické převodovky, rozmazanější řízení a prostý interiér.

Je tu ale ještě jeden faktor, který může být pro mnoho potenciálních zájemců rozhodující, a to je servis. Chevrolet žádný autorizovaný servis nemá, takže péče o auto probíhá u samotného dovozce - v našem případě u TUCARu. „Servisní interval Chevroletu Traverse je předepsán na 15 000 kilometrů nebo jeden rok. Vozidlo si však odpočítává servisní interval samo, dle stylu jízdy, počtu startování, délky jízdy a dalších parametrů. Reálně se tak v našich podmínkách jezdí na servisní prohlídku okolo 12 000 km“ řekl Autowebu prodejce Kolja Halyšyn.

Dobrou zprávou je, že řidiče Chevy nezruinuje ani případná nehoda, jelikož cena náhradních dílů se pohybuje v nižším průměru dané kategorie.