Je pro vás výběr muscle carů na současném trhu malý? Nebojte, Američané mají v záloze dostatek slavných jmen. Na SEMA v Las Vegas roztočil soukolí speulací Ralph Gilles, šéf Dodge. Zástup fanoušků na stánku Moparu ujistil, že automobilka stále nezavrhla myšlenku návratu Barracudy. Silný Plymouth, vyráběný mezi lety 1970 a 1974, byl sesterským modelem Challengeru a stejná strategie by mohla zplodit i jeho nástupce.
Chrysler bude muset vyřešit několik problémů. Ten méně závažný tkví ve skutečnosti, že značka Plymouth už deset let neexistuje. Jak by fanoušci přijali například Chrysler Barracuda je otázkou, automobilka však vždy může prodávat jednoduše Barracudu a značku výrobce přilepit na chladič až později. Chevrolet si podobně opatrně počínal v Evropě s Corvette, Land Rover se zase nehlásí k Range Roveru (spíš z praktických důvodů).
Mnohem větší potíže bude mít Barracuda s identitou. Případný produkční stroj se musí důsledně vymezit vůči sesterskému Challengeru, jenže na nějaké veliké změny Chrysler jednoduše nemá peníze. Američanům by se mohlo stát, že svou nabídku obohatí o další průměrný a nijak zvlášť oblíbený model. Jednou možnou cestou je odlišit auta výkonem a tedy cenou. Barracuda, případně ´Cuda (viz níž), by mohla nabízet pouze silnější motory.
Pojďme se trochu zasnít. Challenger je v současné generaci dostupných kupé z USA až ten třetí. Válcují ho Camaro i Mustang. Nechybí mu výkon, ale je těžký. Potřeboval by pořádný motor, silnější než 6.1 Hemi v Challengeru SRT8. Možná jste také slyšeli (video), že pod kapotu Chrysleru 300C se vejde desetiválec z Viperu. Challenger není nic jiného než zkrácený Charger, který je jen Chryslerem 300C s jinou karoserií. A stejně by na tom byla i Barracuda. Čistě teoreticky by tedy spolkla motor nejrychlejšího Chrysleru, který je toho času bez angažmá. Ale to je jen plané snění...
Kde se Barracuda vzala a proč je tak populární? Za oblibu vděčí kupé od Plymouthu zvláštní shodě okolností, původně totiž zákazníky příliš nezaujala. První dvě generace, stavěné od roku 1964 na podvozku sedanu Plymouth Valiant, bojovaly ve spodních patrech trhu. Generace třetí se nálepky laciného auta nedokázala zbavit, přestože byla příbuzná Challengeru a s Valiantem neměla společného nic.
Zvlášť špatně se prodávaly nejsilnější verze auta, nabízené pod jménem ´Cuda. Nejrychlejší z nich s motorem 426 Hemi (7.0 l), známá jako Hemi Cuda, dnes stojí přes milion dolarů a patří mezi nejcennější musce cary vůbec. Kabrioletů se dohromady neprodalo ani dvacet. Jeden z nich před rokem změnil majitele za víc než dva miliony dolarů.
Barracuda tedy dosáhla kultovního statu z velké části díky nízké popularitě v sedmdesátých letech. Ironií osudu by malý zájem o třetí generaci mohl být šancí pro generaci čtvrtou. Chrysler potřebuje prodat víc challengerů a návrat Barracudy je jednou z možností jak toho dosáhnout. Zástupy fanoušků tu má, stačí jen vymyslet správný obchodní model.
