Pokud žijete v zemi, jejíž název končí na „istán“, musíte se v naprosté většině případů potýkat se spoustou absurdních nařízení. Nepodřídit se zvůli totalitního režimu je navíc v těchto zemních mnohdy skutečně nebezpečné. Tamní zákonodárci většinou moc ohledy na blaho svého národa neberou.
Pokud jde o totalitní stereotypy, naprosto ukázkovým státem je Turkmenistán. Místní diktátoři si nechají stavět monumentální sochy sebe samých, přejmenovávají měsíce v roce dle jmen svých příbuzných, či nutí zemi podřídit se svému vkusu. Současný vládce Gurbanguly Berdymukhamedov se třeba nerad dívá na černá auta. Bílou má mnohem raději.
Nejprve tak zakázal v roce 2015 import černých aut a koncem loňského roku pak „povolil“ vládním úředníkům vlastnit pouze bílé vozy. Zdá se však, že jeho boj proti černé barvě dosud nepřinesl kýžený výsledek, a proto nyní vešel v platnost nový zákon nařizující majitelům černých vozů nechat své vozy přebarvit na bílou nebo stříbrnou barvu.
V opačném případě hrozí odtah a pokuta. Druhotným následkem nového nařízení je zvýšení ceny lakování, která nyní začíná na hranici 1 000 dolarů. Průměrný plat občana Turkmenistánu je přitom zhruba 350 dolarů měsíčně. Nový zákon tak pro mnohé znamená finanční problémy. Jenže pan prezident má bílou rád a věří, že přináší štěstí.
Buďme rádi, že se v Česku pokusy o zavedení prezidentské autokracie zatím nesetkaly s úspěchem. V opačném případě bychom se mohli dočkat třeba nové povinné výbavy v podobě Becherovky. Jedna lahev na každou osobu cestující ve voze.
