Dostanete ale jen benzínovou jedna-dvojku s turbem nebo atmosférickou osmnáctistovku s hybridním ústrojím. Já jsem s mírnou skepsí skočil do hybridu, musím však uznat, že za ta léta zkušeností má Toyota celý systém hezky vychytaný. Spojení spalovacího jednotky s elektromotorem je nenásilné a téměř o něm nevíte. Převodovka CVT také není otravná jak bývá zvykem. Výkonu nemají oba motory na rozdávání - benzíňák produkuje pouhých 98 koní a 142 Nm, elektromotor pak přihazuje dalších 72 koní a 163 Nm, celkově tak systém nabídne 122 koní. Stačí to, ale každé předjíždění si musíte dvakrát rozmyslet, po městě se ale díky okamžité síle elektromotoru budete pohybovat příjemně svižně.
Škoda jen, že si nemůžete detailněji navolit jízdní režimy. Manuálně můžete přepnout jen do čistě elektrického módu, jenže každé méně opatrné sešlápnutí plynu si okamžitě zavolá na pomoc spalovací motor. Přesto dokážete srazit spotřebu k zajímavým hodnotám. Po městě jsem jezdil za 6,3 litru, mimo město konstantní stovkou pak dokonce i za pět litrů, jak už ale bývá zvykem, výhody hybridního pohonu se vytratí na dálnici. Tam počítejte minimálně se 7,5 l/100 km.
Toyotě se s novým C-HR podařilo sestrojit zajímavé auto, které pěkně vypadá, uvnitř navodí dojem přepychu, kvalitně jezdí a hlavně se na poměry hybridů i crossoverů celkem zábavně řídí. Drobné nedostatky tu najdete, jako třeba čistě dotykové ovládání multimédií nebo nemožnost hrát si s elektrickým režimem, ale to jsou nepodstatné drobnosti. Takže těm dvěma stům šťastlivcům mohu pogratulovat - koupili jste si vážně dobré auto. A ostatním můžu doporučit totéž. Samozřejmě až po Toyotě GT86...
