RADOSTI: Rozvernost, dobrá cena výbavy Czech Edition, kompaktní rozměry

STAROSTI: Převodovka, ceny příplatkové výbavy

My jsme měli výbavu Czech Edition, která je z nabídky Toyoty určitě nejvýhodnější. Za cenu 199 900 Kč dostanete pětidveřové Aygo, které má ve standardu klimatizaci, rádio na CD, metalický lak, elektricky ovládaná okna, centrální zamykání a čtyři airbagy. Tedy všechno, co od malého můžete potřebovat, aniž byste si připadali jako ve středověku.

Z pohledu designu se přiznám, že se mi víc líbila předchozí generace. Ta současná mi přijde, jako by v Toyotě přemýšleli, co u auta změnit, aby bylo poznat že jde o facelift. Diody jsou umístěny nelichotivě, třeba Citroën C1 je má v nárazníku zakomponované lépe. Nepomáhají tomu ani zrcátka a kliky v barvě, protože jsou vždy lakované v oranžovém odstínu Tabasco. To vidíte i na našich fotkách, kde to s šedou metalízou hodně kontrastuje. Nakonec jsem ale si na tuhle kombinaci zvyknul.Srdcem auta je litrový tříválec s výkonem 68 koní. A i když tomu hodnota nenapovídá, je s ním Aygo svižné. S muší váhou 915 kg se není čemu divit. Motor se rád točí a má sportovní chraplavý zvuk specifický pro tříválcové motory. Většinu lidí sice bude zvukový projev nejspíš otravovat, mě bavil, protože to autu přidávalo na charakteru. Ten byl v našem případě spojen s pětistupňovou ručně řazenou převodovkou. V nabídce je ale i automat.

DOPORUČUJEME: Velký test Škoda Citigo 1.0 MPI

Interiér je hodně spartánský, tak jako je v třídě miniaut typické. Tlak na cenu tu je vidět doslova ve všech koutech. Na dveřích jsou odkryté plechy a i pro stažení okénka spolujezdce se musíte natáhnout k protějším dveřím. Tady si se Škodou Citigo nemají co vyčítat.

{{13}}
Kufr v základu nabídne 138 litrů, po sklopení zadních sedaček naroste na 782 litrů.Jinak je Aygo hezky smontované a nikde nic v průběhu testu nevrzalo. Nutno ovšem podotknout, že jsme měli poměrně čerstvý kousek, po pár tisících kilometrech to může být jiné. Co mi na interiéru vadilo úplně nejvíc je naprostá absence jakékoliv uzavíratelné schránky. Ta je totiž jen v rámci příplatku za 1771 Kč. Manuál jsem proto vozil pod sedačkou, ve dveřích bouchal o nešikovně umístěný reproduktor. Když už jsme u reproduktoru, zvuk rádia je hodně plechový, postrádá basy i výšky. Ani USB port v autě nenajdete, přípojka na iPod je k dispozici za masitý příplatek 5876 Kč.

V sedadlech se necestuje špatně, sedák je hodně široký, byť plochý, ale opěradlo poskytuje slušné boční vedení. A i když na fotkách nevypadají kdovíjak pohodlně, neměl jsem s nimi vůbec problém. Cestu skrz Evropou bych v nich nejspíš nepřežil, ale to by měl v plánu asi jen ten největší masochista. Čtyři dospělé ale nějakou kratší vzdálenost popoveze.

{{10}}
Interiér je hodně intimní. Často při řazení zavadíte o spolujezdcovu nohu (což nemusí být vždy na škodu)Jízdně na tom Aygo není zle. Podvozek s nerovnostmi nemá moc práce, auto se i s řidičem vejde do tuny, takže většinu výmolů přejde bez hlasité rány. V provozu se dokáže díky rozměrům doslova proplétat a se skoro sedmdesátkou koní nebudete brzdou provozu. Díky atmosférickému motoru ho musíte honit do otáček a do kopce si podřadit klidně o dva stupně. Rychlost si musíte trochu zasloužit, o to víc pak mrzí, když musíte zbytečně brzdit. S reálnou spotřebou okolo pěti litrů ale vyjde jízda autem levněji než cestovat autobusem.

Řízení má okolo středu velkou vůli, je gumové a ani cit k vám skrze kožený volant neproudí. Jenže tohle je třída miniaut a tady se na řidičský požitek nehraje. Mnohem horší je to s řazením. Pětistupňová převodovka je tím největším kámenem úrazu, je prostě špatná. Francouzsky vágní, s velkou vůlí a nejistým výsledkem zařazení. Při řízení mi nevadila ani absence otáčkoměru (je k dispozici za šílených 8243 Kč), podle intenzivního hluku i dámy poznají, kdy je ten správný moment k přeřazení na vyšší kvalt.Přemýšlel jsem, proč mě jízda v Aygu tak baví, i když nevyniká stovkami koní, má špatnou převodovku a nijaké řízení. V dnešní počítačové době mají auta kilometry kabelů, které z vás dělají pomalu nesvéprávného člověka. A to u Ayga neplatí. Jasně, je tu otravný připomínač pásů, který začne pípat i když si na sedačku spolujezdce položíte peněženku, ale to je všechno. Všechno je bezprostřední a tak jednoduché, že vám to připomene, jaké je to něco opravdu řídit.

Verdikt:
Žádný doživotní zážitek jsem z Toyoty Aygo neměl. K pořízení by mě ale vedly ryze praktické důvody. Jako druhé nebo třetí auto do rodiny je úplně ideální. Doveze vás za pár korun, zaparkujete všude bez problému. A šrámy z parkoviště? Ty vás u tohohle prcka rozhodně trápit nebudou. Na nic nehraje, všechno je vyrobené jednoduše (a levně).