Jakkoliv se mi Ignis zvenku moc nelíbí (agresivní předek ještě ujde, nicméně zadek s rozměrnými kovovými plochami je přeplácaný), uvnitř na mě auto zapůsobilo mnohem lépe. Dokonce je na poměry mini vozů krásný. Design je jednoduchý, ale nápaditý, budíky hezké a přehledné, displej infotainmentu s pěknou grafikou, tlačítka klimatizace také pěkně vymyšlená a méně důležité "systémové" přepínače jsou schované. Plasty možná působí levně, nicméně celkové sestrojení je bytelné a černo-bílá kombinace atmosféru v interiéru příjemně oživuje. I tenký volant dobře padne do ruky a tlačítka na něm nejsou přehnaná.
Jenom mi tu chybí loketní opěrka - tradiční nešvar, kterého se dopouštějí snad všichni výrobci mikro autíček i v těch nejdražších verzích. Přitom je to naprostá nutnost! Částečně i kvůli absenci "loketky" se mi za volantem nesedí zrovna pohodlně. Volant jde seřídit jen výškově, ukotvený je trochu naplocho a sedačka řidiče také nejde snížit tak, jak bych si představoval. Výsledkem je poněkud skrčená poloha - dlouho mi trvalo, než jsem se uvelebil. Paradoxně vzadu je nejlépe - místa na nohy je na tuto třídu enormně a hlavou se také nebudete dotýkat stropu. Za vším hledejte posuvná zadní sedadla. S nimi je Ignis oficiálně pouze čtyřmístné vozidlo, ale víc než dva dozadu stejně neposadíte. Kufr je menší a ke zvětšení svého objemu využívá absence rezervního kola, nicméně pár nákupních tašek spolkne v pohodě. Dozadu se potom dobře nastupuje díky širokému úhlu otevírání dveří a zadní cestující potěší i stahovací okna místo výklopných, jak bývá zvykem.
Atmosférická dvanáctistovka sestává ze čtyř válců a nabídne 90 koní a 120 Nm. Slušná čísla, zvláště ve chvíli, kdy se motor namáhá s pouhými 885 kilogramy. Čtyřkolka ovšem přidá dalších 60 kg, nicméně pořád se Ignis vejde pod tunu. Celkově to znamená pěkných 92 koní na tunu. Ignis podle toho také upaluje. Docela svižně. Motor se radostně vytáčí a mechanicky přesné řazení se hezky pohybuje v kulise. Ve městě se tak budete svižně proplétat provozem. I na dálnici drží Ignis krok s ostatními a dech začne ztrácet až někde od povoleného rychlostního limitu.
Zpomalte na pohodovou stovku a v klidu se vejdete do pěti litrů benzínu, s trochou snahy se vyrovnáte i oficiální mimoměstské spotřebě. Mně se podařilo skórovat 4,2 L/100 km. Městský provoz si řekne pochopitelně o víc, ale na šest litrů se dostanete. Přesto však musíte počítat s poměrně miniaturní nádrží - čtyřkolka nabídne jen 30 litrů (předokolka o dva litry víc), takže dojezd není zrovna nijak velký.
Poslední vyrobená Suzuki patří k nečekaně dobře ovladatelným automobilům. Atmosférické motory, radikální dieta a mechanická odezva ovládacích prvků z nich činí nevídaně dobré řidičské stroje a Suzuki Ignis tradici nepřerušuje. Lehounká karoserie se ráda vrhá do zatáček a pohon všech kol posouvá limity adheze do končin, o kterých se může soupeřům jenom zdát, jenom houpavý podvozek nevyvolává tolik jistoty. Do jisté míry za to může i horší tuhá náprava s Panhardovou tyčí (předokolka má klasická vlečná ramena s torzní tyčí), nicméně po zavření plynu podvozek hezky utahuje stopu a poměrně slušné řízení, které je hezky vyvážené s dobrým odporem posilovače, vás nabádá řezat zatáčky.
Horší je to s brzdami, které jsou poněkud gumové a špatně se dávkují, stejně jako spojka, která je extrémně lehká a moment sepnutí se těžko odhaduje. Pokud ovšem hledáte především výborný jízdní komfort, Ignis vás rozhodně nezklame. Podvozek krásně pohlcuje i ošklivější nerovnosti a nevydává žádné pazvuky. Můžete se pustit i do lehčího terénu, jelikož čtyřkolka zajištěná viskózní spojkou, poměrně slušná světlá výška 180 mm, asistent pro sjíždění kopců a výborné nájezdové úhly velmi usnadňují pohyb po nezpevněném povrchu. Čekat schopnosti Jimnyho je bláhové, nicméně lehčího dobrodružství se účastnit můžete.
Suzuki Ignis je nejlevnější cestou, jak získat auto s pohonem všech kol, jestli je to ovšem cesta správná, to si musíte ujasnit sami podle vlastních potřeb. Hledáte-li zvenku malé a šikovné, uvnitř prostorné a hezké, na silnici svižné a pohodlné auto na "takové to domácí" šplhání po kopcích, pak Ignis rozhodně nezklame. Oproti svému jedinému vážnému konkurentovi v podobě Fiatu Panda 4x4 pak vyjde i cenově zajímavěji.
V plné výbavě se ovšem začíná blížit základní ceně Suzuki Jimny, které už můžeme považovat za plnohodnotný off-road, takže pokud se váš cíl nachází v nedostupných končinách, zkuste raději popřemýšlet, jestli neusednout do něho. Stále je totiž třeba mít na paměti, že čtyřkolka v Ignisu je spíš vítaným doplňkem než plnohodnotným systémem bez kompromisů. Opačným pohledem někoho, kdo hledá levné přibližovadlo na popojíždění a oželí čtyřkolku, splní Ignis svoji roli angličáku do města také na výbornou.
