Na téma Subaru XV už jsme toho napsali na Autowebu poměrně dost a důvodem, pro který se tento model japonské automobilky objevuje na našich stránkách s větší než minimální četností je třeba i to, že je to velmi dobré auto. Osvěžující svým přístupem k životu, svými schopnostmi, které však nedává nijak okatě na odiv. Auto, které máme k dispozici teď, je verze s manuální převodovkou a dvoulitrovým naftovým čtyřválcem, takže pokud máte dobrou paměť, víte, že jsme takto specifikovaným vozem jezdili už na jaře tohoto roku a vlastně je korektní vás na tento článek odkázat. Jsou zde ovšem nějaká „ale.“
Tím prvním je, že tehdy měl tu čest s XV 2.0D kolega Miro a na závodní okruh do Sosnové s ním vyrazil Hugo a mne auto trochu minulo. A druhá věc – v tomto případě nebudeme řešit znovu klasický redakční test, ale vyrazíme s autem do terénu. Do terénu? Ano, jistě, jakkoli třída crossoverů ústy automobilek přímo nepodbízí k jízdě mimo zpevněný asfalt, pořád zde jsou signály, že by crossovery obecně měly, či mohly, spojovat a kombinovat vlastnosti různých typů aut, SUV nevyjímaje. Potíž pro crossovery pak může nastat ve chvíli, kdy sice s plasty a zvýšeným podvozkem vypadají jako terénní zabijáci, ovšem svým (často) malým motorem a pohonem předních kol mají seriózní problém už na lehce zasněženém parkovišti. To ale není případ Subaru XV. Zopakujme si, že „naše“ XVčko má pod kapotou dvoulitrový turbodiesel se 147 koni výkonu v 3600 otáčkách a 350 Nm točivého momentu v rozmezí 1600 až 2400 otáček. A že výkon plyne přes šestistupňovou manuální převodovku na všechny čtyři kola.
Pohon všech kol Subaru prostě umí. I z toho důvodu jsme vyjeli na zkušebním polygon Tatra Kopřivnice, kde se testují velké nákladní kolosy a vojenské speciály. Nejprve jen zmínka o tom, že cesta z Prahy do Kopřivnice za volantem XV probíhala více než důstojně a pohodlně.
Jen těžko bych hledal nějaká negativa, chtít „rýpat“ tak zmíním sedačky, které by mohly mít lepší vedení - ale jedním dechem musím dodat, že jsem zvyklý na WRX STI a hned toto srovnání vezmu zpět. Kabina je nepřeplácaná, funkčně vybavená, pozice za volantem je výtečná. Řazení sice neucvaká konečky nehtů, ale neurazí a volant nepřekypuje tokem informací, ale čekat komunikační dálnici by bylo nekorektní, je to v pořádku. Spotřeba? Lehce nad sedm litrů nafty na sto (ano, spěchal jsem), dalo by se jezdit i za méně. Vlastně si nejsem jistý, jestli jsem na cestě Praha – Kopřivnice – Praha (plus jízdy na polygonu) tankoval. Možná pár litrů, abych auto nevracel suché, stěžovat si na apetit nemohu.
