Podvozek, přilnavost, výbušnost
Převodovka, zpracování
Renault Clio R.S. Angel & Demon
Podezřívat sportovní divize značky Renault, že postaví auto, které nebude vizuálně přitažlivé a atraktivní, by bylo opravdu troufalé, všechny modely R.S. pravidelně vypadají velmi dramaticky a ani Clio R.S. Trophy není výjimkou, byť ten zájem může být, podle mého názoru, vyvolán divokým vzhledem než líbivostí jako takovou. Matná bíla karoserie je nepřehlédnutelná a vlastně nevím, jde-li o folii nebo lak, každopádně v kombinaci s černými doplňky auto vypadá agresivně. Je nepřehlédnutelné, jak mohu doložit uznalými palci od ostatních řidičů či dotazy na parkovišti "jak to jede?" a podobně. K R.S. patří křídlo, difuzor, velká kola, to vše tady najdeme a tak je to v pořádku.
Nechci jako staromilec vzpomínat na atmosférický dvoulitr předchozího eresa, doba se prostě posunula a máme zde přeplňovanou šestnáctistovku, u Trophy posílenou vzhledem ke standardnímu Cliu R.S. o dvacet koní, výkonové parametry tedy jsou 220 koní v 6050 otáčkách a točivý moment 260 Nm, respektive 280 Nm na 4. a 5. rychlostní stupeň ve 2000 otáčkách. Motoru nechybí síla, kde krásně za plynem, v motoru necítím slabinu.
Ovšem u automatické převodovky ano. Automatika si řadí podle svého, ať se snažím pádly pod volantem diktovat tempo já, tak počítač v útrobách vozu si vede svou. Musím ale uznat, že ve výsledku motor stále tahá, ať mám zařazeno "cokoli," takže auto nijak nezpomaluje a tento chaos - nebo použiji slovo šarm? - funguje.
Spotřeba? Ehm, neřešme ji prosím, prvních sto kilometrů testovací jízdy jsem vyprázdnil nádrž o dvě třetiny, když jsem pak sto kilometrů "vyklusával" zpět domů, spotřeba se ustálila a ručička palivoměru nedošla ani ke "hladovému oku."
Navzdory nedostatkům, neduhům, či charakterovým vlastnostem, chcete-li, je ovladatelnost Clia R.S. Trophy velmi dobrá v tom ohledu, že ve volantu cítíte, co se děje. Víte, že můžete jet velmi rychle, v podstatě jak se dostanete do tempa, je snadné ho udržovat, řítit se dál a dál a ukrajovat z asfaltu ďábelským tempem. Odsazovat zadní kola do zatáček a využívat přilnavosti na přední nápravě. Je prudce nakažlivé a návykové lehle překlápět volant zprava doleva a nazpět v rytmu zatáček.
Je tady jedna jediná podmínka a tou je dokonale hladký asfalt. Na nerovnostech auto podléhá nedokonalému porfilu tratě, není to rallyový speciál, ale okruhová žehlička a zlomy na silnice ne že by snad Clio rozhodily a destabilizovaly, ale rozhodně se projeví nežádoucími otřesy.
Závěr je zřejmý. Chtěl bych říct, že i jako zarytému nadšenci dvoulitrového atmosférického Clia R.S. se mi tato nová verze líbila a to moc. Její neurvalost v tom, jak převodovka řadí zcela autonomně, nepředvídatelně, ale díky neustálé síle a podvozku se tento chaos přetaví v rychlé tempo.
Jsem nadšený z agility v zatáčkách, ze schopností jízdy na dobrém povrchu a to tak, že zavřu obě oči nad provedením auta (které - navzdory špičkové sportovní verzi, stále nese jasné prvky "levného" modelu ze spodní části nabídky). Clio R.S. Trophy je svým způsobem jednoúčelové auto, ale účel, pro který bylo postaveno, zvládá a plní skvěle.
