V této verzi nás skutečně baví. Materiály sice nejsou úplná špička, ale barevná palubní deska s jemným vzorkem plus lesklý středový panel s chromovanými prvky dávají vnitřku Clia punc elegance i hravosti. Budíky v kapličce působí na první pohled celkem divoce, ale při jízdě se v nich orientujete velmi snadno, to nejdůležitější (otáčky a rychlost) nemusíte nikdy složitě hledat. Uživatelsky příjemný je také multimediální a navigační systém s šesti jednoduchými dlaždicemi pro základní funkce. Co je naopak trochu postavené na hlavu – kolébka zapínání tempomatu a omezovače rychlosti za řadící pákou. Šmátrat kdesi u svého stehna není při jízdě úplně příjemné.
Pochvalu si zaslouží sedačky v kombinaci jemná látka/koženka, jejich bočnice dobře drží tělo, aniž by vás tlačily. Vzadu se samozřejmě můžete cítit trochu stísněně, ale jde spíše o to, že si na zadních sedačkách přijdete „utopení“ kvůli stoupající linii oken a velkým zadním sloupkům. Opěradla zadních sedaček jsou dělená v poměru 1/3 ku 2/3 a nedají se sklopit do roviny, což u této kategorie aut vlastně téměř nejde, kufr o objemu 300 litrů má pravidelný tvar a můžete ho využít na maximum. Pro stěhovavé typy je pak k dispozici Clio jako kombík GrandTour.
Tříválec o objemu 0,9 litru má hravý ryčný zvuk, takže vlastně nevadí, že ho ve středních a vyšších otáčkách slyšíte. Má trochu „dieselový“ nástup i ústup výkonu, ale stačí se držet ve správném spektru otáček a můžete říci, že je toto Clio celkem svižné. Foukané newtonmetry se také hodí při předjíždění, i z hlediska pružného zrychlení na tom motor není špatně - na dálnici jste ve 130 km/h nad třemi tisíci otáček, takže síla je ihned k dispozici. Škoda jen gumového chodu řadící páky a nedostatku vyšší míry citu v jinak příjemně nastaveném řízení. Jezdit s motorem 0,9 TCe úsporně jde v podstatě samo, spotřeba se pohybuje lehce nad šesti litry na sto i ve městě.
V rychleji projetých zatáčkách drží Clio stopu celkem obstojně, předek sedí a záď se lehce pohupuje. Na nerovnostech je cítit, že se zadní náprava musí celkem snažit, což se projevuje občasným hlukem a sem tam pohybem, který s karoserií lehce pohne. To se však bavíme o mezních situacích, kterým žádný majitel toto civilní Clio vystavovat nebude. Až na občasné rány a zhoupnutí jde o kultivované a pohodlné svezení, byť je nutno dodat, že například rovněž civilní Seat Ibiza, tedy přímý konkurent, působí oproti Renautu z hlediska zábavně sportovního potenciálu jako závodní speciál.
Je poznat, že tato generace Clia má i přes prospěšná vylepšení něco za sebou. Boduje snadnou obsluhou palubního systému, přehledným a uživatelsky příjemný interiérem – a do toho bác, tlačítko tempomatu, které musíte složitě hledat. Motor má elán i sílu – a do toho bác, gumové řazení, které vás brzdí v zábavě. Podvozek je čitelný, stabilní a relativně komfortní – a do toho bác, zadní náprava se umí ozvat a na nerovnostech se jí evidentně moc nelíbí. Francouzské auto? Oui...
