Vnitřní prostor; velký kufr; kvalitní interiér; zvuk z výfuku; spotřeba při volné jízdě
Vysoká hmotnost a s tím související vlažné výkony a ovladatelnost; spotřeba při ostré jízdě
Léto už pomalu končí, ale sezóna kabrioletů zdaleka nekončí. Asi se budu opakovat, když prohlásím, že otevřené nebe nad hlavou je vůbec tou nejlepší příplatkovou výbavou, ale přiznejte si to sami, existuje snad něco lepšího? Mohlo by se tedy zdát, že s větrem ve vlasech vlastně na tom všem okolo zase tak nezáleží. Mercedes-Benz SLK, který se po nedávném faceliftu přejmenoval na SLC, má pověst přesně takového auta - hlavně, že dobře vypadá, má stahovací střechu a prestižní znáček na kapotě. Dokáže ale nabídnou něco navíc, nebo je to pořád jenom "auto pro kadeřníky"? Vyfasoval jsem prostřední benzínovou verzi a vyrazil s ní na menší roadtrip.
Benzínový dvoulitr přeplňovaný turbem, který ze sebe vydá 184 koní a 300 Nm, je fajn motor - táhne od hodně nízkých otáček, zhruba od půldruhého tisíce, navzdory brzké špičce v 5500 ot./min. táhne ještě dál až za šest tisíc a s otevřenou klapkou ve výfuku vydává krásně zastřený zvuk. Jenom téměř 1,5 tuny je na něj dost. Auto rozhýbe celkem svižně, ale nějakou drtivou masáž zad nečekejte. Devítistupňový automat také není zrovna nejbystřejší, řadí pomaleji a váhavěji. Motor s převodovkou tak vybízejí spíš ke klidnému plachtění krajinou.
Pokud pojedete volnou stovkou a budete si užívat lehkého vánku ve vlasech, srazíte spotřebu k sedmi litrům. S nataženou střechou by to asi šlo i za méně, ale záleží na tom, když je venku tak hezky? Vyražte na dálnici s nataženou střechou, a klidně můžete cestovat 160 km/h za příjemných deset litrů. Ve vyšších rychlostech se auto hezky prořezává vzducehm a paradoxně jede (nebo alespoň tak působí) lépe než v nízkých rychlostech. Ve městě se pak také můžete dostat na deset litrů, zkuste ale na to jenom trochu víc šlapat a vyhoupnete se k patnácti litrům.
Mercedes SLC 200 mírně trpí nadváhou nejen v přímce, ale také v zatáčkách. Přilnavosti má podvozek dost a je i celkem hezky vyvážený, působí i mrstně, ale na brzdách se projeví dost těžkopádně. Když se zapomenete, budete mít co dělat, abyste zatáčkou projeli. Ani napůl vypnutá stabilizace se nechová zrovna přívětivě - když podržíte plyn, nechá vás mírně sklouznout, jakmile ale jen trochu uberete, protože chcete řídit plynem, dost brutálně vás zastaví. Občas se auto chová skoro až zákeřně, takže radím nevypínat. Tohle není auto, kterému by se vyloženě líbilo, když ho drtíte na hraně, jeďte s ním ale jen svižně a bude fungovat dobře. Dokonce i podvozek je celkem pohodlný (za celou dobu jsem ho z komfortního nastavení přepnul jen sporadicky). Vyloženě nemlátí ani neuskakuje, ačkoliv měkčí torzní tuhost se na zvlněné silnici projeví dost nepříjemnými vibracemi celé karoserie. Řízení je tak akorát vyvážené, s příjemně tuhým odporem ve sportovním nastavení, i když povídat si s vámi jako v Boxsteru nebo MX-5 nebude.
Facelift žádnou výraznou změnu v osobnosti tohoto auta nepřinesl, přesto je však Mercedes-Benz SLC 200 fajn roadster. Jen nesmíte být příliš nároční co do řidičských zážitků. Pokud vám stačí svižná jízda za doprovodu krásného zvuku motoru a šumění větru, chcete přitom sedět v hezkém, praktickém a prostorném prostředí a chlubit se prestižním znáčkem na kapotě, pak vás tohle auto plně uspokojí. Pokud je ale pro vás řízení fetišem a hledáte precizně sladěný roadster, bude Mazda MX-5, klidně i s patnáctistovkou, jasnou odpovědí. Chápu ovšem, že ne každého baví bokem trefovat spadlá jablka na apexu s uječenou atmosférou v omezovači. Popularita SLK je toho důkazem a nepochybuji, že SLC v tom bude pokračovat.
