Mercedes-Benz GLC 220d (2016)
Radosti
Dynamika, spotřeba, celková vyváženost, jízdní vlastnosti
Starosti
Interiér
Naopak v kabině nemám s tím, jak GLC vypadá, sebemenší problém, naopak materiály, linie, koncepce, sladění všeho do jednoho konceptu, mi sedne a líbí se mi. Líbí se mi prostornost, kterou auto nabízí i navzdory tomu, že se nejedná o největší řadu v nabídce, spíše naopak. Pohodlí na zadních sedačkách je dostatečně, a to samé platí i o sezení vpředu. Za volantem se cítím hlavně pohodlně, ale v zatáčkách mne sezení drží a nemám obavu, že bych cestoval ze strany na stranu. Jistě, nejde o anatomické skořepiny v závodním stylu, ale i přes zřetelně komfortní charakter umí sedadlo podržet.
Abych jen slepě nechválil, je tady panel obrazovky, který mi nezapadá vzhledově do jednoty kabiny a vypadá, a v reálu vlastně skutečně je, tak nějak naroubovaný nad středovou konzolu. Systém konkurence, kdy panel zajíždí dovnitř přístrojové desky my přijde jako elegantnější řešení. U Škody Citigo mi až tak nevadí, že externí navigace trčí uprostřed zorného pole, u Mercedesu bych viděl raději něco jiného. Což nic nemění na tom, že mi vyhovuje, jak multimediální systém se svým řidičským rozhraním funguje, včetně navigace (jakkoli kolega v redakci by nesouhlasil a upřednostnil systém od BMW jako sofistikovanější).
Mercedes-Benz CLA 45 AMG 4MATIC Shooting Brake (2015)
Méně uživatelsky "přítulný" my přijde ovladač jízdních režimů, mohu volit mezi sportovním režimem, méně sportovním a tak dále, jak je dnes v módě, a je pravda že někdejší tlačítko bylo ještě horší, ovšem u páčkového přepínače jsem se někdy prstem na jeho vrchol nestrefil, a přepínal jsem režimy nemotorně. Znovu se vrátím k BMW, tam přepínání dvěma tlačítky způsobem jedno tlačítko pro listování "nahoru" a druhé "dolů" pod prsty funguje lépe. Další ovladače, ergonomie, vše v pořádku.
Pohon
O pohon vozu se stará naftový čtyřválec s objemem 2,2 litru, výkonem 170 koní a točivým momentem 400 Nm. Potenciál na první pohled slušný, pouze hmotnost auta pracuje v neprospěch pohonné jednotky. Hendikep poměru hmotnosti a výkonu/točivého momentu vyvažuje devítistupňová převodovka. Nestane se, že by motor neměl sílu, než by mělo dojít k jeho "vyčerpání," automat přeřadí. Rychle, hladce, jemně, neznatelně. Takže ve výsledku nesprintujete z nuly na stovku jako s osmiválcovým AMG - zrychlení trvá 8,3 sekundy - ale reálné tempo, jakmile se rozjedete, je příjemně vysoké. Můžete jet svižně, maximálka je stanovena na 210 km/h, díky pohonu všech kol a podvozku je přilnavost ukázková, a bez ohledu na to, kde právě jedete, se nemusíte zaobírat tím, že by vás cokoli v jízdě limitovalo.
Spotřeba
Ovladatelnost
Ovladatelnost jsem už naznačil v předchozích odstavcích. V širším ohledu se s autem pracuje velmi dobře. Cokoli potřebuji nastavit - s výjimkou režimů jízdy, jak jsem zmínil, nastavím snadno a rychle. Ovladatelnost auta jako taková, myšleno jízdní, je také velmi dobrá. Pohon všech kol funguje jako stálá vstupenka do světa maximální přilnavosti, je téměř nemožné auto utrhnout, destabilizovat - a proč by to kdo také dělal. Vyjel jsem s vozem jen tak zkušebně do terénu, jen pro ten pocit, a Mercedes pracoval jak měl. Terénem myslím zasněžené parkoviště na horách, mokrou louku u chaty, nepředpokládám, že by s GLC někdy někdo chtěl absolvovat trial ve stylu soukromé offroad rally. A jako rodinné auto pro cesty na lyže (extrémnější cíl cesty mě jako teoretického řidiče Mercedesu nenapadá) je vše tak, jak má být.
Verdikt
Mercedes GLC je velmi dobré SUV z kategorie kompaktních - míněno spíše s ohledem na další vozy třídy SUV značky Mercedes, protože kompaktnost tak trochu popírají skutečné rozměry auta. V našem konkrétním případě mělo auto dobrý naftový motor, který uměl nabídnout jak slušnou dynamiku, tak přijatelnou spotřebu. SUV vypadá decentně a luxusně, jakkoli s nádechem subjektivního hodnocení ztratilo určitou jedinečnost svého předchůdce, v kabině vynahrazuje vše maximálním pohodlím a příjemným prostředím. To vše za cenu lehce přes jeden milion korun.