Je strašně zastaralý, to ale předčí obavy, jak bude vypadat jeho nástupceJen těžko byste našli auto s větší osobností. Možná je to tím, jak dlouhou tu s námi je. Mezi tím sice prošlo několika modernizacemi, ale základní myšlenka i tvary jsou staré neuvěřitelných 67 let. Možná je to tím, že si vysloužilo renomé krále terénu. Protože ať už míříte kamkoliv, odpovědí je vždy Land Rover Defender. A možná je to tím, jak je tohle auto od zbytku odlišné. Podobný jízdní zážitek vám prostě nikdo jiný nenabídne.

Zobrazit všechny fotografiePro někoho je to možná jen pracovní stroj, který toho hodně dokáže, a přistupuje k němu chladně, jako k jinému spotřebnímu zboží. Pokud jste automobilový nadšenec, pak vás tohle auto musí očarovat. Roztomilý a nevinný kukuč dvou kulatých světel na přísně hranaté karoserii vám obměkčí srdce a viditelné nýtování s odkrytými panty dveří odkryjí ve vší své nahotě, že je tohle především stroj.

Totéž se projevuje také uvnitř. Módního designu se tu nedočkáte, pokud jste se ovšem nezasekli v osmdesátkách a vrcholem módy pro vás nejsou digitálky s databankou. Pak se vám tu bude líbit. Všechno je tu především účelné, tak, abyste se nebáli vstoupit v zabahněné obuvi a všechno jste také mohli ovládat v tlustých rukavicích. Funky detaily tu ale najdete také, těžko byste ale dokazovali, že to tak bylo míněno od začátku. Zajímavost z nich udělal až běh času. Třeba ovládání světel na velkém páčkovém přepínači pod volantem, spínací skříňka nalevo nebo klakson umístěný postaru na páčce blinkrů...

Zobrazit všechny fotografieZa co může také čas, ale už tak veselé to není, je příšerná pozice za volantem. Sedíte vysoko a díky pevně usazenému volantu v předklonu, nalepení na dveře, takže se vejdete jen s loktem vystrčeným z okna, a veškeré ovládací prvky jsou asi tak o metr vyosené. Je to asi jako sedět na přeplněné hokejové trestné lavici. Vlastně si občas připadám, jako bych řídil v plné zbroji a s bruslemi na nohou. Mimochodem, zadní sklápěcí sedačky jsou také spíše nouzové, jelikož se standardně urostlí jedinci na ně pohodlně nevejdou. Vlastně nejpohodlnější by bylo sedět v rezervní pneumatice na kapotě, jenže to by už hezkých pár desítek let nesměla být připevněna na víku kufru a také kvůli tomu dostanete jen poněkud nepraktické křídlové dveře.

Ovladatelnost je jedním slovem tristní, srovnáte-li ji s moderními osobními vozy či SUV. Řízení má vůli a dlouhatánský převod, plyn je vinou širokého tunelu někde uprostřed, brzda nalepená na něm a spojku našlapáváte pomalu venku na blatníku, navíc jde ztuha jako zalitá zasychajícím betonem. Slyšel jsem teorii, že všechno to vyosení je prý kvůli snazší ovladatelnosti v terénu, kdy máte hlavu vystrčenou z okna nebo rovnou otevřené dveře a sledujete překážky.

Zobrazit všechny fotografieAno, tohle je především terénní vozidlo a tomu také odpovídají jízdní vlastnosti. Podvozek se natřásá, kroutí a poskakuje, do zatáček tak musíte našlapovat velmi opatrně. Do jisté míry se ale chová civilizovaně. Po chvilce zvykání najednou zjistíte, že na podvozek můžete i trochu zatlačit, že se nemusíte tolik bát ostřejšího průjezdu zatáčkou nebo jet po dálnici na hranici zákonného limitu. A dokonce vám nabídne i zábavu za volantem. Je to ale poněkud jiná forma zážitku, než řezat zatáčky nabroušeným náčiním, tady se dostanete až k samotné podstatě řízení. Je to asi jako řídit parní lokomotivu. Musíte nad svým jednáním neustále přemýšlet, udržovat rozjetý stroj v pohybu a makat, dokud nebudete mít pocit, jako byste lopatou odházeli plný tendr uhlí.

Land Rover Defender mne obohatil velmi nostalgickým zážitkem, i proto, že to bylo zřejmě naposled, kdy jsem se za jeho volant posadil. Je to neuvěřitelně šarmantní stroj, který si musí každý, kdo má rád auta, jednou v životě zkusit, protože nabídne naprosto jedinečný zážitek z jízdy. Vlastně na mne tohle auto mělo tak silný vliv, že mne přimělo ke koupi starého a jednoduchého auta zkonstruovaného před pětatřiceti lety.

Zobrazit všechny fotografiePokud řešíte hlavně praktickou stránku věci, pak už asi dávno víte, že když chcete prozkoumat jakýkoliv kout světa, Defík vás tam dostane. Potřebujete-li nekompromisní off-road, v podstatě nemáte z čeho vybírat. A právě proto moje největší obavy směřují k samotné budoucnosti Defíka. Za pár měsíců jeho výroba definitivně skončí a jak bude vypadat jeho novodobá interpretace, to je zatím záhadou. Do jeho dalšího života mu tak přeji jediné - aby se neproměnil v ubohý módní doplněk, na který se ponižují jiná auta, a zachoval si svoji tvář.