Chápu, už nevypadá jako dřív, říkáte, ale o to se ani Fiat nesnaží. Ač z legendy si bere onen název, jeho nejbližší menší bráška, 500, je jako by mu z oka vypadl. Ostatně, proč ne – vzhled hraje u téhle větší kapesní hračky největší prim. A nebudeme si nic nalhávat, daří se zaujmout všechny generace. Svým vizuálním potenciálem ale směřuje k mladšímu publiku, které se nebojí dát na odiv svou inklinaci ke všemu italskému.

Představte následující scénář: Sedíte na italské pláži, lížete pravé italské gelato, nohy vám omývá slaná mořská noha a hřejete se „nejen“ pod toskánským sluncem. Tak a teď otevřete oči… a přesně tenhle pocit si máte odnést z vizuální stránky nového Fiatu 600. Ty pěkné zakulacené tvary zvětšeného charakteru, aby se do jeho vnitřku vešla celá rodina o 2 dospělých a dvou dětech. Jasně, italská automobilka sice tvrdí, že se tam dozadu vejdou i dospělí, protože šestistovka má na délku 4,17 metru, ale to budete muset mít fakt dospěláky menšího vzrůstu, jako jsem já (cca 163 – 173 cm, aby jim bylo pohodlno). Pohledu zepředu dominují jakési přivřené oči (světlomety), jako kdyby se právě přimhuřovaly ve snaze zmírnit ony ostré sluneční paprsky romantického slunce. Emblém Fiatu jako kdyby zmizel a dává se zde na odiv jen ono číselné označení modelu, aby bylo naprosto hned jasné, o co tady jde. A možná, kdybyste byli skutečně tak slepí vůči těm mile omračujícím detailům, vezme vás za srdce ona modro/tyrkysovo/zelená barva s názvem Sky, která je reálně nepřehlédnutelná.

Je celkem nepopiratelné, že 600 svými nejen chromovými venkovními detaily – ono číselné označení táhnoucí se v prazích dveří, stejně tak tenká linie na horních hranách dveří, až ta krásná chromovaná kola – cílí spíše na ženštější segment řidiček, a není to vůbec špatná strategie.

A uvnitř tomu není nikterak jinak. Vlastně mě šestistkovka strašně baví, jak dokáže podat sebemenší detaily, tak, aby byly hravé, a přitom si držely punc elegance a originality. S výbavou La Prima vaše oko chytí hlavně ona sedadla čalouněná techno kůží v odstínu slonoviny s Fiat monogramy a tyrkysovým prošíváním. Jedná se o designově retro povedený prvek, který navazuje na středový tunel, zakrytovaný stejně barevnou záklopkou a slonovinovou barvu najdete i ve dveřích a v palubce.

Co se týká prvků řízení, příjemným zpestřením je dvouramenný volant, pohodlně se drží, ale někdy mi tam to třetí rameno při úchopu prostě chybělo. Nicméně to není věcí stížnosti, ale zvyku. Co už shledávám lehce diskutabilním je řazení za pomocí tlačítek. Pro menší postavy s krátkýma rukama je to lehce nedosažitelné a pro to nejvzdálenější tlačítko D jsem se musela fakt natahovat a musím se přiznat, že mě to i celkem obtěžovalo. Zase, věc zvyku, ale co do pohodlí bych uvítala třeba onen otočný volič.

Pochválím ale zase displej infotainmentu a jeho rychlost, stejně tak připojitelnost na Android Auto. Úsměv na tváři mi zase vyskočil, když jsem viděla fyzická tlačítka pod displejem na zvuk a na ovládání klimatizace.

Pokud stále tápete, jestli by vám 600 pro rodinu stačila z onoho velikostního rozměru, vězte, že do kufru narvete 385 litrů věcí, což na daný segment je v podstatě přehršle prostoru. Takže ano. Něco tam dáte.

Šestistovku si můžete pořídit buď jako plně elektrickou, nebo jako hybridní variantu – jak už název na pátých dveřích testovaného modelu napovídá, my měli čest s tonou slabší hybridní verzí, která nabídla 2litrový přeplňovaný benzinový motor spojený s 21kW elektromotorem a 48V baterií, poskytující celkový výkon 100 koní. A na tuhle kapesní hračku pro rodinu to úplně stačilo a kupodivu to nebylo vůbec letargické. Elektromotor posloužil při vyparkovávání nebo při rozjezdech dostatečně, pak už samozřejmě nastupovala spalovací jednotka a světe div se, ona na dálnici byla fakt dost mrštná. Překvapilo mě, s jakou lehkostí se Fiat dral dopředu a nebál se ani dynamičtějších zrychlení.

Do dravěji vybraných zatáček trošku zaváhal, ostatně ono těžiště není úplně čistě vybalancované, ale zase na druhou stranu mě překvapila kvalita podvozku – na přední nápravě mnohem více než na té zadní – ze které se občas ozvaly rány, když jsem vzala nějakou větší nerovnost.

Jinak ale celkově pocitově a na spotřebu, která po nějakých 500 km kombinované jízdy byla 6,4l/100 km, auto hodnotím dosti pozitivně. Ostatně, jakmile se jedná o designové autíčko, změní se vám osobnost v okamžiku, kdy do něj sedáte. Připadáte si jak manželka nebo dcera mafiána, která dostala v podstatě hračku na dálkové ovládání obalenou v cukrové vatě. A i cena je v podstatě dosti sladká s přesahem do „dolce vita“. Testovaná verze La Prima stojí 649 900 Kč a to za tak hravé a milé autíčko, je neskutečně milá cenovka.