Jedním z problémů, které musí řešit vývojáři autonomních vozů je domluva s jinými účastníky provozu. Pokud by se po silnicích pohybovaly jen a pouze autonomní vozidla není komunikace nijak komplikovaná – počítače si mezi sebou zvládnou předávat zprávy bez problému. Problém ovšem nastává, když se do toho všeho přimíchá člověk – ať pěšky, na kole, za volantem, či v jakékoliv jiné formě účastníka silničního provozu. V ten moment je třeba vyřešit jednak to, aby vůz člověka rozpoznal a odhadl, ale co je horší – aby dal člověku jasně najevo, co bude provádět.

Lidé na silnici mezi sebou dokáží komunikovat mnoha způsoby – od jemné gestikulace až po hrubé troubení povětšinou doprovázené sérií vulgarismů. Jedním z nejvýznamnějších prvků mezilidské komunikace na cestách je ovšem obyčejný oční kontakt, jímž jsme schopní dát dalším účastníkům provozu na vědomí, že je vůbec vnímáme.

Divize pro výzkum budoucí mobility automobilek Jaguar a Land Rover se tedy rozhodlo své testovací vozy vybavit přátelskými oky, které spolu s barevným osvětlením dávají ostatním najevo, co se v příští chvíli hodlá vůz provést. Představa je taková, že vůz naváže oční kontakt například s chodcem, který se právě chystá přejít přes přechod. Tím dá vůz chodci najevo, že jej vnímá a že může bezpečně přejít.

Je to vlastně docela dobrý nápad. Tedy snad až na to, že současné testovací vozy vypadají s vyvalenými bulvami spíše děsivě něž přátelsky. Krabice na kolečkách tiše se plížící k přechodu si od hlavy k patě prohlíží nebohého chodce na přechodu takovým tím zvláštním uměle přátelským pohledem připomínajícím psychopata právě hledajícího svou další oběť. Doufejme, že se automobilkám podaří přijít na nějaký lepší způsob komunikace mez strojem a člověkem, jinak by se pro mnohé slabší povahy mohly procházky městem stát opravdu frustrující záležitostí.