Když se řeklo Nissan X-Trail, všichni milovníci terénu zajásali. Vzpomněli si totiž, jak s tím autem mohli jet hory, doly; řeky, les; bahno, šutry a japonskému obrovi to bylo jedno, protože jeho podvozek byl tak skvěle postavený, že ho nedokázalo zničit nic. A o tvaru karoserie nemluvě – krabice jako vyšitá. Jenže doba postupuje, a i když nový X-Trail částečně tvarově odráží pár drsných přechodů, je jeho cílová skupina prostě jinde. A když říkám jinde, myslím tím ve spořádané rodině. Ne, že by si neuměl sáhnout do svých terénních schopností (jízda v terénu je s ním pořád velmi dobrá – obzvláště, když si to vezmete oranicí přes pole a kolegové vám pak vynadají, že jste to neumyli), ale přeci jenom jízda na asfaltu mu z hlediska pohodlí a chodu motoru, sluší víc.
Ačkoliv je tu s námi celá japonská flotila už nějaký pátek, bezpečně ji na silnicích poznáte. A to se týká i X-Trailu. Oproti evropským autům si drží jakýsi vizuálně pokrčený a přimhouřený efekt. Jistě, dělají to ony oddělené světlomety, pomalu padající kapota a všechny ty přední výdechy. Zepředu máte z jeho tvaru pocit, že z asijské linky vyjel nový model se zvětšenou a výraznější maskou chladiče, zezadu pak chápete, že mu zůstal jeho historický hranatý otlak, který je možná i výraznější proto, protože je v kontrastu oněch hladších a oblejších tvarů karoserie, které jsou znatelné hlavně z pohledu ze strany. V dvoubarevné barevné kombinaci (která je součásti výbavy N-Trek), kterou jsem měla k dispozici, mu to fakt sluší a hezky ji doplňují i 18palcová kola a černé střešní hagusy. Když se podíváme na délku, se svými 4680 mm je vcelku obstojná, ale zasloužila by si z toho pohledu větší, respektive delší zavazadlový prostor (jeho prostor 575 litrů ale ve finále stačí). Šířka 2065 mm pak nabídne dost místa pro řidiče i spolujezdce. Celkově je auto z vizuálního hlediska tak hezky sladěné, že mu vlastnění není co vytknout. Trošku sebou cukám vlastně jen proto, protože jsem zastáncem těch krabicoidních tvarů a mé staromilství je někdy až za hranu jdoucí. Ale ve finále, když trošku přivřu oči, je nový X-Trail úplně v pořádku a automobil.
A když říkám, v pořádku, míním tím naprosto. Protože v kabině zase otvírám oči naopak dokořán. Japonci poslouchají své zákazníky. Není to u nich jen prázdná fráze, kterou využívá mnoho automobilek. (pozn. nenecháme se přesvědčit že celistvé displeje přes celé auto a absence fyzických tlačítek je výmysl poptávky zákazníků. Ne. Odmítáme)
Tím pádem je tu nespočet fyzických tlačítek, které jsou dosažitelné jedním dotekem, protože jsou od sebe oddělené. Klimatizace je jejich kombinací společně s otočnými voliči. Děkujeme. Klaníme se. Stejně tak i audio lze tak ovládat. Další dík. No a ten konečný platí za tlačítka na volantu. Uf. To bychom v kompletu měli to, co mě na interiéru fakt zaujalo na první pohled. Na ten druhý je to jednoduchost, ruku v ruce s omyvatelností. X-Trail jsem totiž měla ve výbavě N-Trek, a to v praxi znamená omyvatelné sedačky, koberečky atd. Kromě toho, že je samozřejmě můžete něčím zakecat, logicky vám vydrží i v terénu, když je pocákáte bahnem. Nedocenitelná věc.
Stejně tak budete spokojeni fakt se vším ostatním. Se středovým tunelem, kde najdete otočný volič do terénu i klasické jízdy, stejně tak jednoduchou páku automatické převodovky a dva prostory na kelímky nebo láhve. V pohodě je i 12,3palcový systém infotainmentu, který mimochodem pracuje fakt pěkně. Je svižný, na nic dlouhou nečeká a připojitelnost k Android Auto je v cuku letu. U některých automobilek stále existuje neduh dlouhého připojování, ale to se díky bohu Nissanu netýká. Chválu si zaslouží i čistá visibilita a detailnost kamerového systému.
Celkově je interiér v podstatě jednoduše vymazlený. Stačí ho prostě nepřeplácat, dát tu v rámci pohodlí i praktičnost a máte na světě fakt normální vnitřek auta.
Největší poklad se ale u X-Trailu skrývá pod kapotou. Nejedná se totiž o klasická hybrid tak, jako ho všichni známe. Je to tzv. hybrid naruby. Benzinová jednotka se vůbec nedostává k pohonu kol, ale „napájí“ pouze baterku (slouží tedy jako generátor elektrické energie), ze které jsou pak napájeny elektromotory. V našem případě dva – jeden na přední nápravu a jeden na zadní nápravě (proto název - e-Power e-4orce). Co to ale v praxi znamená? Auto má neskutečně rychlou odezvu na plynový pedál. Stačí jen ťuknout a už střílíte dopředu. Stejně tak stačí sešlápnout a zátah je neskutečný. A to se týká i plynulosti. O spalovací jednotce nevíte. Všude je ticho – venku, uvnitř, je to, jak cestovat na obláčku.
Nejlépe se X-Trailu v rámci této motorizace daří v konzistentní jízdě, plynulé rychlosti a žádné divokosti. Pokud mu chcete trošku poškádlit hřebínek a na dálnici se snažit rychle předjet, počítejte s tím, že spalovák musí zabrat, aby „dobil“ vše, co je potřeba a vy jste dostali tak nejvyšší možný výkon. No, prostě zahučí. Není to nic hrozného, ale oproti tomu tichu, který generuje při „normální“ jízdě, je to nepříjemné.
Co mě na tom autě asi nejvíc baví je kromě práce motoru i jeho pohodlný podvozek a přeposilované řízení, které ocení především ženský segment řidiček. To, jakým způsobem jde lehce do zatáček a dokáže je vyjet opravdu s lehkostí, je radostný počin. Podvozek je velmi pohodlný především při svižnější jízdě a větších výmolech. V rámci pomalejšího popojíždění, a tedy možnosti si „decentněji“ vyjet díru, už je nějaký ten otřes slyšet i cítit na ctěném pozadí. Funguje to tedy přesně naopak oproti „normálnímu“ autu.
A spotřeba? No, je to s ní složitější – ve městě to umí za 5,6. Při kombinované jízdě s klidnou nohou za 7, a při dravějším dálničním tempu přes 10. Takže co? Záleží na vás, jaký jste řidič a jak se s autem dokážete v rámci jeho jízdních vlastností popasovat.
Nissan X-Trail bude bavit hlavně ty, kteří si potrpí na inovativnost v technologii pod kapotou, a ty, jenž inklinují ke klidu a pohodě. Jasně, v našem českém rybníku by mu mohlo konkurovat nespočet aut, ale tady bude hrát prim ta srdcová složka. Mně X-Trail bavit a své příznivce si beze sporu najde.
