Pokud se podíváme do historie, jen těžko budeme hledat legendárnější americké auto než Ford Mustang. Svou popularitu si získal především proto, že zhmotnil sen o dostupném sportovním autě, přestože přívlastek sportovní bylo vždy třeba brát trochu s rezervou. Až do teď. Ford Mustang totiž ve své šesté generaci konečně dorazil do Evropy oficiální cestou a to si vyžádalo jisté změny jízdních vlastností a tedy evoluci v konstrukci podvozku.

Přesedám konečně do osmiválce. Bohužel jen na drag-race na místním letišti, protože na vytyčený okruh se zatáčkami se už nedostávám. Škoda, chtěl jsem si vyzkoušet naživo, jak dobře funguje kinematika zadní nápravy v extrémních podmínkách, díky níž je podle slov závodníka Martina Prokopa, který jízdy po letišti koučuje, auto mnohem stabilnější a méně přístupné pro driftování.

Říct k tomu mohu jen tolik, že jsem si na konci ranveje stabilizaci i přes zákaz vypnul (no tak, Ford Mustang byl vždycky tak trochu nástrojem rebelie) a zkusil si trochu zaskotačit. A musím říct, že za limitem je to hezky řiditelné a nezákeřné auto. Zadní kola disponují příjemným přebytkem výkonu, přední kola poskytují slušnou porci informací o tom, co se právě s autem děje, ačkoliv lehké řízení by mohlo ještě trochu více napovídat. Spojka také zabírá hezky ztuha, brzdy jsou dobře dávkovatelné a odezvě na plyn nelze nic vytknout. Naprosto geniální je ovšem řazení - tuhé, krátké, přesné, mechanické. Jedno z nejlepších, které jsem kdy držel v ruce!