...kterému k dokonalosti chybí snad jen samosvorný diferenciálNení tomu tak dávno, kdy volba BMW téměř automaticky znamenala, že dostanete skvěle ovladatelný a řidičsky mimořádně uspokojivý stroj, a to skoro bez ohledu na jeho výkony. Nehodlám s vámi polemizovat, jestli jsem teď cosi zcela nevhodně nezobecnil a zapomněl třeba na to, v jaké době, respektive za jakých podmínek kdysi mnichovské vozy vznikaly, na tom teď asi nesejde.Chci tím říct, že s příchodem velkých kol nazutých do pneumatik runflat, dvoutunových monster a modelů snažících se podbízet většinovému zákazníkovi, ale také se zavedením elektrických posilovačů či nástupem aut s pohonem předních kol se z mnohých modelů ta známá delikátní vyváženost a hravost zkrátka vytratila.

Tím netvrdím, že mezi současnými bavorskými automobily potěšení nenajdete, dokonce si na rozdíl od jiných zklamaných příznivců nemyslím, že je to dnes horší než s pověstnou jehlou v kupce sena. Pravdou ale je, že musíte hledat přepečlivě a pořádně zvažovat i mezi jednotlivými variantami a výbavou ovlivňující podvozek nebo řízení.Kde v tomhle bludišti stojí jedničková řada s dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem, manuální převodovkou a pohonem zadních kol? Úvod vám už asi leccos napověděl a nemá proto smysl pokoušet se utáhnout vás na vařené nudli - navzdory jisté ztrátě charakteru nahrazením atmosférického šestiválce turbomotorem je 125i vynikající auto a tohle je stručný souhrn toho, proč jsem o tom přesvědčen.

BMW řady 1 s interním označením F20 je na trhu od roku 2011, takže nemá patrně smysl představovat vám vnitřek dávno známého vozu, i když nedávno prodělal mezigenerační modernizaci. U tohoto konkrétního kousku zavážil spíše fakt, že se jednalo o provedení M Sport s nadstandardně dobrými předními sedadly s dofukováním bočnic a poněkud zbytečně tlustým věncem volantu.

Jinak si stačí zapamatovat (a vlastně spousta z vás to už nepochybně ví), že speciálně třídveřová jednička není zrovna ideální volbou, pokud nutně potřebujete využívat zadní sedadla anebo musíte mít moře místa v kufru. Od toho jsou tady jiná auta. Důležité je, že se dopředu útulně naskládá i dvoumetrový kolohnát a ještě najde i výtečnou pozici k řízení.

Facelift jedničkové řady přinesl především tříválcové motory a to jak dieselové, tak i benzínové z nové řady modulárních pohonných jednotek, pod kapotou 125i je však pořád přeplňovaný dvoulitr série N20 a nikoli nová varianta B48, kterou najdete v přepracované trojce či pod kapotou všech předokolek včetně modelů Mini.Jak jsem tento lehce bezcharakterní motor neměl zpočátku příliš v lásce a nemohl jsem BMW zapomenout, že se právě tohle stalo náhradou téměř k dokonalosti vypilovaných řadových atmosférických šestiválců, musím uznat, že postupem času se jej podařilo po některých stránkách vylepšit.Tohle je navíc dvoulitr po zásahu tovární sportovní divize M Performance s implantovaným Power Kitem navyšujícím výkon ze sériových 218 na 238 koňských sil a posouvajícím maximum točivého momentu z původních 310 na 350 newtonmetrů. Tato změna zkrátila čas potřebný k akceleraci na stovku z 6,4 na 5,9 sekundy a nepatrně navýšila maximální rychlost z 245 na rovných 250 kilometrů v hodině.

Jestli se skutečně jedná o odpověď BMW na silnější variantu Golfu GTI s přídomkem Performance, jak se někde tvrdí, vážně netuším, jedničce však tento konkrétní čtyřválec sluší náramně, pokud tedy dokážete na R6 alespoň na chvíli zapomenout.Jeho zvuk je pořád trochu plochý, na plyn však reaguje s jen malým zpožděním, nabízí široký pracovní rozsah od 1300 do téměř 7000 tisíc otáček, přičemž přísun výkonu je na přeplňovaný motor poměrně lineární a nějak významně nepolevuje ani před omezovačem.Kvůli testování mnichovských aut dodávaných až na výjimky s výtečně odladěným osmistupňovým automatem či slušně fungující dvouspojkovou skříní jsem téměř zapomněl, jak úžasně fungují jejich manuály. Krátká řadička klouže v přesné kulise mezi jednotlivými kvalty, jako vařečka v horké olejové lázni a zpřevodováním, jemným záběrem spojky i celkovým sladěním s motorem je tato převodovka pastvou pro všechny, kteří ještě nezanevřeli na třetí pedál.

Asi největší slabinou tohoto motoru byla kdysi spotřeba, která v normovaných testech slibovala superlativy, v reálném světě však byla jeho provozní efektivita srovnatelná se starými boxery v STi, takže kromě trávy u silnice si ukusoval i z nárazníků jiných aut.Současné nároky N20 na palivo místo věčně hladového draka připomínají spíše fitnessku. Když ji dáte pořádně zabrat, klidě začne pít po kýblech a na stovku potřebuje i přes dvacet litrů, normálně se však stravuje brčkem a moc po vás nechce. Absolvoval jsem s 125i několik svižných přesunů po okreskách, spěšný transfer na dálnici rychlostmi kolem 200 km/h a zbytek strávil ve městě nebo mimo něj při jízdě typu limit+10 a po týdnu palubní displej hlásil 7,2 l/100 km. To není špatný výsledek.

Pokud budete mluvit s lidmi zasvěcenými do BMW, většina z nich se shodne na tom, že nejlepší podvozky obyčejných modelů jsou ty snížené od M Sport ve spojení s jinými než dojezdovými pneumatikami, což je ostatně důvodem, proč se modely M135i s gumami ruflat standardně nedodávají.Na 125i zůstaly, velmi rozumně však s pouze sedmnáctipalcovými koly a nikoli dostupnými osmnáctkami. Předpokládám, že právě díky tomu tato jednička vynikajícím způsobem kombinuje dobrý komfort jízdy s perfektní stabilitou a spíše neutrálním chováním, i když svůj nezanedbatelný podíl na tom jistě mají i nové adaptivní tlumiče.

Vyvést tohle auto z míry nesvede ani rozbitá silnice, zatáčkami se proplétá s lehkostí a suverenitou baletní mistryně a jediné co tomu chybí, je samosvorný diferenciál, který by v ostřejších vinglech účelněji nakládal s přebytečným výkonem na zadních kolech. Řízení neovlivňované točivým momentem je příjemně naposilované, více tužší a ne moc sdílné, i když ani ne úplně tupé.

Pokud máte dojem, že přeměna BMW z úzce specializovaného výrobce sportovních aut na mainstreamového producenta všeho a pro všechny byla dokonána, vězte, že jde pouze o nedostatek fantazie. V Mnichově si z tradicí už delší dobu mnoho nedělají a tohle je pouze poločas.Automobilka má už dnes připravený prototyp tříválcové patnáctistovky s výkonem 218 koní, která bude časem schopna nahradit současné přeplňované dvoulitry nastoupivší místo atmosférických šestiválců. Navíc v rámci (zřejmě už) nezvratného vývoje se připravte na to, že příští jednička dorazí s napříč uloženými motory a konvenčním pohonem předních kol.

BMW 125i M Sport s manuálem však není dobrá proto, že se alespoň rámcově přidržuje původních pravidel. Líbí se mi, protože výtečně jezdí, skvěle se ovládá a s výjimkou pár drobností umí být mimořádně uspokojivá. Jestli taková bude i příští jednička, nemohu objektivně vyloučit - některá Mini jsou toho důkazem. Minimálně po stránce techniky, respektive koncepce to však už z logiky věci nebude takový unikát.