Ano, řeč je o modelu Alfa Romeo GT. Ten, kterým jsem se tentokrát svezl, měl pod kapotou úchvatný šestiválec o objemu 3,2 litru. Jiné slovo než „úchvatný“ mě při jeho popisu nenapadá. Za srdce vás vezme už pouhé otevření kapoty. V motorovém prostoru září šestice chromových sacích trubek, které odkazují k závodním speciálům minulých desetiletí.
Ani zátah šestiválce není špatný, koneckonců 240 koní není zrovna malá hodnota, zejména když vám všechny klušou na přední nápravu. Tohle je skoro ten samý motor, který měla pod kapotou zoufale nedotáčivá, ale naprosto návyková Alfa 147 GTA. Gétéčko je sice o něco větší a těžší, ale delší rozvor hraje spíš v jeho prospěch.
Nejúchvatnější na tomhle motoru je ale zvuk. Po nastartování hrdelně vyštěkne, ustálí se do basového dunění a s každým vytočením se barva jeho zvuku mění od basu přes naléhavé vytí, až ke zběsilému ječení, které vám zježí všechny chloupky na zádech. V tomhle autě je úplná škoda zapínat rádio, i když je to špičková souprava Bose. Stejně jako v GTA nebudete vytáčet motor jen kvůli zběsile rychlé jízdě, ale hlavně kvůli tomu zpěvu. Budete na rovinkách bez příčiny podřazovat a zase řadit zpátky, jen abyste se pokochali celou škálou té symfonie. Vážně, tohle je auto z toho druhu, které si chcete nahrát na cérečko a pouštět je ho doma před spaním. Na rozdíl od většiny ostatních v tomhle hudebním kroužku ale nestojí několik milionů…
Srovnání s Brerou se asi nevyhneme. Zbrusu nové kupé má jednu velkou výhodu: vychází z modelu 159 nejen technicky, ale hlavně co se týče nově zavedené výše kvality materiálů a zpracování. GT se s ní v tomto směru nemůže měřit. Poloha za volantem se hledá obtížně (pokud nevyhledáváte typicky italskou „krátké nohy, dlouhé ruce“) a dílenské zpracování ve srovnání s novými Alfami výrazně pokulhává.
Na druhou stranu je GT výrazně lehčí, než Brera, takže se i přes výkonový handicap deseti koní zdá být mrštnější a nepoměrně atletičtější. Aby nedošlo k mýlce: Brera může mít pod kapotou také šestiválec o objemu 3,2 litru, ale je to úplně nový motor. Má sice o deset koní víc, ale bohužel mu chybí jak chromové sací potrubí, tak kouzelný, prudce návykový zvuk.
V gétéčku ale tyhle věci najdete a mimo jiné i díky nim má tohle auto jednu velmi důležitou věc: Cuore Sportivo, neboli sportovní srdce. Přesně to, o kterém mluví slogan firmy a které by každá správná Alfa měla mít.
A aby toho nebylo málo, může si GT připočíst i pár bodů za praktičnost. Má velký kufr a i když zadní sedadla rozhodně nelze označit za plnohodnotná, pořád jsou použitelnější, než v případě Brery.
Nakonec jde tedy především o to, co od svého auta opravdu chcete. Pokud toužíte po krásném a stylovém kupé, které bude sloužit především jako Grand Tourer, bude lepší volbou Brera. Pro pravověrné Alfisty, kteří nedají dopustit na Cuore Sportivo a chtějí spíš sporťák, bude ale lepší GT.
Honza Koubek
