Původně jsem chtěl napsat něco o tom, jak byste měli jezdit, abyste uspořili benzín, a jak byste měli dodržovat důsledně dopravní předpisy... Ale pak jsem si to rozmyslel a rozhodl se, že vám napíšu něco o tom, jak jsem si koupil BMW M3.

V životě člověka vždycky dojde ke zlomovému okamžiku a ten nastal tehdy, když jsem si ještě ve studentských letech ze studentského kapesného koupil místo tuningového podvozku na svou Fabii 1.4 staré BMW 325i E30, které nemělo v pořádku doklady, mělo přeražená čísla, žralo olej, ale jezdilo. A jezdilo sakra rychle!

Tehdy jsem trochu přehodnotil svůj přístup k autům a místo lepení laminátu na konzumní hatchback se čtrnáctistovkou jsem začal přicházet na chuť autům se silným motorem a pohonem zadních kol.

Je to ale docela dávno a kdo ví, kde je dnes nebohému bavoráku z roku 1986 konec. Opustil mne totiž cestou z Mimoně, kde jsem se snažil proniknout do tajů záměrného porušování trakce. Blbnutí na volné ploše dá zabrat každému autu a když jste dvacetiletý nevybouřený hejsek bez trošky soucitu ke staré hromadě železa...Aspoň jsem ale za těch několik měsíců, kdy tohle staré BMW fungovalo, pochopil, že kouzlo aut není v tom, kolik mají na sobě křídel a samolepek Tunynk, ale co mají pod kapotou a jak s tím dokáží naložit. Raději nechci domyslet, čím bych dnes jezdil, kdyby k tomu zlomovému okamžiku nedošlo a já dál tunil koncernové plečky. Fuj, hrozná představa...

Ke značce BMW jsem se vrátil teprve nedávno, kdy jsem si pořídil stodvacítku. Auto je to příjemné a naprosto postačuje potřebám člověka, který se chce dostat do práce nebo na nákup, případně dojet někam na dovolenou a neusnout nudou za volantem. Jenže BMW 120i má jeden zásadní problém – čtyřválec.

Je to ale pravá emtrojka, pravé auto pro řidiče. Takže dost snění, jedu se někam projet. Kam? Nevím, někam... Bezcílné křižování krajinou a pálení stooktanového benzínu je totiž najednou prima činnost.

PS: Pokud se chcete podívat na fotky, můžete tak učinit zde.