Přenesme se do 60. let minulého století. Yamaha sní o tom, že vyrobí sportovní vůz. A Toyota se stále více angažuje v motoristické branži. Právě dokončuje svůj první sportovní model Sports 800. Spolupráce téhle dvojice proto nemohla dopadnout špatně. Důkazem je první japonské sportovní Toyota 2000 GT.
Kupé vybavené řadovou šestkou, jejíž výkon se vyšplhal na 152 koní, upoutalo svým stylem a moderními řešeními, které mu přinesly sportovní úspěchy. Zajímavé je, že věkový průměr inženýrů, kteří sportovní Toyotu vytvořili, činil pouhých 30 let. Nakonec se vyrobilo jen 351 kusů tohoto modelu.
LFA má výjimečný styl, inovativní technická řešení, skvěle se řídí a jeho pohyblivé budíky jsou fascinující. Velmi speciální byl i motor, atmosférický vidlicový desetiválec o rozměrech typické V8 a hmotnosti nižší, než jakou má konvenční V6.
Na vytvoření této jednotky, jediné svého druhu, se rovněž intenzivně podíleli inženýři z Yamahy. Při projektování systému sání firma využila svoje bohaté zkušenosti s výrobou hudebních nástrojů, což přineslo charakteristický zvuk tohoto Lexusu.
Kdo říká, že rodinné SUV nemůže mít pod kapotou vidlicový osmiválec? Určitě si to nemyslí inženýři Volva a Yamahy. Zasadit tenhle motor do XC90 nebylo snadné, neboť projekt vozu s instalací typického motoru V8 nepočítal, navíc jednotku bylo nutné umístit napříč.
Mise však byla splněna, a tak motor B8444S spatřil světlo světa. Kompaktní jednotka měla pro vidlicové osmičky atypický úhel sevření válců, který činil 60 stupňů, přičemž válce nebyly umístěny proti sobě, nýbrž posunuty o polovinu své šířky, aby motor zabíral co nejméně místa. Jednotka se uplatnila rovněž v modelu S80.
Velké americké sedany si spojíte většinou s vidlicovým osmiválcem, Ford ovšem do útrob Taurusu SHO (Super High Output) vložil motor 3.0 V6, se kterým se nejprve obrátil na Yamahu. Ta měla na starosti hlavu válců.
Výsledkem je motor produkující 220 koní, což je velmi slušná hodnota na svoji dobu. Motor navíc točil vysokých 7 300 otáček (a dokonce byl schopný točit až 8 000 ot./min.) a měl nádherně řemeslně zpracované sání.
Historie spolupráce Yamahy a Toyoty je dlouhá a plná zajímavých projektů. Příkladem je i čtyřválec, řadový motor 3S-GE, který pohání auta, jako je Celica, MR2 nebo RAV4. Jednotka se dočkala již pěti generací, ovšem poslední najdeme pouze v jediném modelu: Toyotě Altezza, která je v Evropě známá jako Lexus IS.
Motorem je vybavena i varianta Altezza RS 200, dostupná jen v Japonsku. Je navíc vybavena systémem proměnného časování ventilů vyrobených z titanu. Maximálního výkonu 210 koní dosahoval tento motor při 7 600 otáčkách za minutu. Se dvěma těmito vozy dokonce startoval tým Gazoo Racing ve svém prvním závodě – 24h Nürburgring 2007, přičemž jeden z nich řídil sám prezident Toyoty Akio Toyoda, a druhý autor Lexusu LFA, Hiromu Naruse.
Yamaha se pokoušela vytvořit i vlastní automobil. V roce 1992 vzniklo několik prototypových exemplářů modelu OX99-11, které poháněl motor 3.5 V12 z Formule 1 o výkonu 400 koní při 10 000 ot./min.
OX99-11 zaujme předním křídlem zakomponovaným do karoserie a pouze jedinou sedačkou po vzoru F1. Na délku měří 4,4 metru a váží 1 150 kg. Auto se mělo začít vyrábět roku 1994, ovšem do oficiální produkce se nikdy nedostalo.
Nemusíte se zdlouhavě dívat, abyste pochopili, proč si tohle malé kupátko od Fordu dodnes nese stigma holčičího auta. Vypadá prostě jako ocucaný bonbón.
Jenže stačí vymést první zatáčku a do naprosto famózního podvozku Pumy se okamžitě zamilujete. Sedmnáctistovka s výkonem 125 koní je na lehoučké auto akorát výkonná a Yamaha jí navíc vetkla jadrný a točivý charakter.
