Ovladatelnost
Mercedes si zprvu žádá respekt, nejen kvůli svému ušlechtilému původu, ale především proto, že váží přes dvě tuny, měří přes pět metrů a naklání se jako Titanic po střetu s ledovcem. Což je ve výsledku vlastně žádoucí, i když přes ostré nerovnosti se nepřenese s takovým přehledem. Ovšem nepamatuji se, kdy naposledy mne bavilo jezdit tak pomalu a jenom si užívat bohorového klidu, konejšivého pohodlí a hřejivého pocitu, že vracím zpět do rovnováhy uhlíkovou stopu lidstva. Snadno podlehnete dojmu, že S-Klasse umí jenom korzovat v naprostém pohodlí, jenže ona suverénně zvládá i jízdu stylem "vor v zakoně". V naprostém pohodlí, pochopitelně. Stačí jenom nastavit tlumiče do sportovního režimu, celé auto ztuhne, přestane se kolébat a celé se kolem vás zdrcne. Najednou ostré zatáčky nejsou až tak utažené a můžete je vyjíždět lehkým powerslidem (navzdory pohonu všech kol 4MATIC), což je právě ve své zvrácenosti naprosto zábavné.
Zobrazit všechny fotografieVolkswagen je ve všem konvečnější, chtělo by se říct, že působí až obyčejně, nudně. Jenže právě v jeho obyčejnosti je síla. Prostě si do něj sednete, vyrazíte a všechno dělá přesně tak, jak má. Ať už se v něm jen tak vezete, nebo spěcháte na schůzku, vždycky vám padne jako pár vyšlapaných tenisek. Nemusíte pořád hlídat, jestli se vejdete do skuliny mezi špatně zaparkovanými auty, nemusíte neustále myslet na to, jak enormní setrvačnost dokáže nabrat. A nudný tedy rozhodně není. Jasně, řidičské nadšení Mazdy 6 v něm nenajdete, ale cítíe v něm zbytky mechaničnosti, ne jen umělou odtažitost. A přitom s adaptivním podvozkem DCC nezaostává ani co se týče pohodlí. Samozřejmě mu chybí plavnost S-Klasse, ale zase z něj čiší taková ta tuhá, solidní bytelnost.
Zobrazit všechny fotografie