RADOSTI:
Jedno z nejkomplexnějších a nejdůstojnější obyčejných aut

STAROSTI:
Museli bychom hledat maličkosti

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, a vybalím to dřív, než by stihla vystydnout. Volkswagen Golf z neotřesitelné pozice lídra nižší střední třídy jen tak něco nedostane. A platí to i pro tento konkrétní kus, přestože postrádá tradiční, nebo spíše tradičně vyzdvihovaný, turbodiesel. Navíc s karoserií kombi přináší další silný argument, který krátkému Golfu poněkud podlamoval kolena, alespoň v koncernové bitvě se Škodou Octavia Combi - velký kufr o objemu 605 litrů.

Přestože je i Golf Variant na platformě MQB relativně lehké konstrukce, přeplňovaná jednotka 1.4 TSI se 122 koňmi a 200 Nm je na spodní hranici motorů, se kterými je auto ještě příjemně použitelné. I přes přítomnost turbodmychadla motor trochu postrádá schopnost pružně zrychlovat a je třeba se uchýlit v častějšímu vytáčení, k čemuž jeho poněkud lineární projev přímo vybízí.

Při klidnější jízdě se však odmění velmi tichým a kultivovaným chodem. A slušnou spotřebou, která se tabulkovým hodnotám ve všech třech režimech vzdaluje maximálně o litr, ale není třeba se nějak příliš snažit jezdit spořivě. Jakkoliv je utlumená reakce na plyn - daň za honbu za nižšími emisemi - při běžné jízdě trochu nepříjemná, napomáhá spořivé jízdě.

Podvozek s víceprvkovou zadní nápravou na nerovnostech o sobě dá místy vědět, ale jen velmi decentně. Podvozek je jinak dobře odhlučněný a na 15“ kolech nerovnosti jednoduše polyká. Je tedy velmi pohodlný, zároveň bezpečně stabilní a přilnavý natolik, nakolik můžete od tohoto auta očekávat. Zkrátka odladěný bez kompromisů.

Přestože byl Golf odjakživa racionální volbou, autem, které je spíš chladným kalkulem než srdcovou záležitostí, potěší i nadšeného řidiče. Za jeho volantem nenajdete nespoutanou zábavu, ale způsob, jakým se v autě sedí, jak jsou všechny ovladače chytře navržené a řízení i řazení mají ten správný chod, mají za následek, že se Golf velmi dobře řídí.

Volkswagen Golf 1.6 TDI (2013)

Pozice za volantem je tedy příkladná díky široce nastavitelnému volantu, který navíc dobře padne do ruky, a útulná vlivem nízkého posezu a na řidiče orientované palubní desky.

Občas v interiéru zavane náznak sterility, nejsou tu žádné designové výstřelky, jen funkční prvky, ze kterých ale ve výsledku vyzařuje solidní nádech. Trochu to připomíná období funkcionalismu v architektuře. Všude převládají kvalitní materiály a uspořádaná ergonomie. Budíky jsou jednoduše čitelné a tlačítka ovladatelná.