Downsizing vládne světem a tak Fiesta ST přišla o dvoulitr a místo něj má foukanou šestnáctistovku. Byl jsem z toho nervózní, protože ten atmosférický dvoulitr, to byla perla a do jisté míry určující prvek celého auta. A musím říct, že starou Fiestu ST jsem si hodně oblíbil. I když její interiér byl už dávno za zenitem, její motor a hravý podvozek skutečně stály za to. A klasická modro-bílá barevná kombinace s pruhy (ať už modrá s bílými pruhy nebo obráceně) jí prostě slušela.

Nová Fiesta ST přijela ve výhružně černé barvě, ale je třeba poznamenat, že tvarově je to skutečně pěkné auto. Žádné pruhy tentokrát nepotřebuje, stačí jí velká kola a agresivní přední maska.

Šestnáctistovka s turbem mi dělala starosti, ale je naladěná skvěle - turboefekt prakticky nezná a odezva na plyn je ukázková. Navíc si Ford na rozdíl od konkurence podržel manuální řazení a je tu i mechanická ruční brzda a vypínatelné ESP. Tedy, ono je pořád v pohotovosti, ale pokud v průběhu manévru nezačnete brzdit, neruší a nezapíná se samo.

Vzal jsem Fiestu i na mostecký testovací polygon. Skončila na jedenáctém místě naší tabulky, ale jistě by si vedla ještě lépe, kdyby měla pořádné pneumatiky. Na těch u Fiesty ST záleží opravdu hodně a testovací auto už vykazovalo jisté známky obroušenosti.

Honza Koubek