Malá MPV nejsou zrovna mou nejoblíbenější kategorií aut. Jistě to má co dělat s tím, že nemám děti, ani neprovozuji žádné volnočasové aktivity s rozměrným sportovním náčiním (závodní auto se stejně vejde leda na vlek). Není ale pravda, že bych v tomto směru byl naprosto mimo.

Vzhledem k tomu, že děti má teď v mém okolí skoro každý, dobře vidím, jaké jsou potřeby a požadavky mladých rodičů - a také s potěšením konstatuji, že být novopečeným otcem ještě neznamená přestat rád řídit. Kdykoliv za mnou přišel někdo, kdo potřeboval rodinné auto, ale zároveň chtěl, aby se s ním pěkně jezdilo, postup byl následující: nejdřív jsem mu nabídl nějakého kombíka (s argumentem, že můj táta měl kombíky vždycky a vždycky jsme se do nich vešli i s bicykly) a pokud ho odmítl, řekl jsem: "Ford S-Max... nebo Galaxy".

Často jsme ale narazili na to, že Galaxy i S-Max jsou přece jen příliš velká a především docela drahá auta. Stačilo by něco menšího.

A teď tu právě něco takového je. Ford B-Max zazářil především absencí středního sloupku karoserie a musím se přiznat, že jsem ho kvůli tomu zpočátku trochu ignoroval. Ne že bych nevěřil, že technici Fordu tohle řešení nedokázali dotáhnout do zdárného finiše, ale považoval jsem to za jediný trumf jinak podivně vyhlížejícího a pravděpodobně dost nezajímavého auta.

Naštěstí jsem se pletl. Nejen, že přistup na zadní sedačky (k ratolestem upoutaným v autosedačkách) je doslova prvotřídní, Ford velmi příjemně překvapil i v dalších oblastech. Ale to se nakonec podívejte ve videotestu.

Honza Koubek