Paříž a Frankfurt jsou sice rozlohou výrazně větší, ale autosalon v Ženevě mám nejraději, Možná trochu z nostalgie - by to první "pořádný" autosalon, na který jsem se jako novinář kdysi dostal. Také je trochu jednodušší na něm pracovat - člověk nemusí přebíhat mezi halami, je to tu všechno na jednom fleku.

Celé to působí takovým kompaktnějším, domáčtějším dojmem, zkrátka je tu příjemně - i když návaly novinářů se nemohou rozptýlit po extra velké ploše, takže na některých stáncích bývá opravdu nával. Například k nejnovějšímu hypersportu od Ferrari jsem se vůbec nedostal - po dvaceti minutách čekání v tlačenici jsem to prostě vzdal a F150 LaFerrari jsem natočil přes zábradlí.

Nejen supersporty je ale člověk živ - kromě Octavie kombi, o které si už na autowebu můžete přečíst spoustu informací, bylo v Ženevě k vidění i spoustu dalších věcí. Zaměřil jsem se na ty, které zaujaly mě, ucelené zpravodajství o všech těch ostatních jste nakonec mohli sledovat v průběhu minulého týdne přímo na těchto stránkách.

Pokud mám letošní autosalon nějak celkově zhodnotit, zaujala mě především jedna věc. Na velkých poutačích kolem vystavených aut už tučná čísla nepropagují nízké emise a superekologičnost tak často, jako dřív. Naopak se zase začínají objevovat údaje o zrychlení, minimálně u těch sportovnějších aut. Je ale pravda, že elektromobily a hybridy jsou prakticky všudypřítomné, přestože zejména u čistě elektrických vozidel stále vyvstávají zásadní otázky dojezdu a hustoty dobíjecích míst.

Ale co si budeme povídat, spíš jsem okouněl u Alfy Romeo 4C, otevřené Toyoty FT-86 a dalších podobných aut, které doufejme znamenají, že budoucnost nebude jen nudně elektrifikovaná...

Honza Koubek