Zatímco dnes už pomalu přestávají být trendy a vytěsňují je tolik populární SUV, dříve byly vysoké kombíky se čtyřkolkou a drsným vzhledem snem nejednoho chalupáře.

Víte ale, kde se vůbec vzala móda zvýšených, oplastovaných, offroadově stylizovaných kombíků? Nepřišla s tím škodovka se Scouty ani Audi s allroady. Bylo to Subaru Legacy Outback.

Kořeny Outbacku můžeme vystopovat do roku 1994, kdy se představil, jak jinak, severoamerickému publiku. Auto, které fakticky založilo tuto kategorii, vlastně vzniklo trochu jako znouzecnost.

V polovině devadesátek totiž začala naplno frčet vlna SUVček, jenže Subaru nemělo žádný takový model. A tak si pomohli s tím, co bylo k dispozici.

Vzali model Legacy, zvýšili podvozek, oplastovali karoserii, schopnou čtyřkolku už měli a dali tomu dostatečně exotické jméno: Legacy Outback.

Auto nejenže pojmenovali po australské buši, ale také coby ambasadora vozu určili Paula Hogana, představitele filmového Krokodýla Dundeeho.

Prodeje daleko předčily očekávání. Viceprezident Subaru of America tehdy prohlásil, že Outback v podstatě zachránil značku.

O třicet let později je tu již šestá generace drsného kombíku. Už to dávno není verze modelu Legacy, to už ostatně samo o sobě neexistuje, ale svébytný model nesoucí jen název Outback. Pro rok 2024 si připravil drobnou modernizaci, která přinesla několik malých a pár větších novinek.

Mezi technické drobnosti patří třeba upravená převodovka pro přesnější reakce v nízkých rychlostech či vypínání exteriérových a interiérových světel při delším stání, takže si nevybijete baterku. Velkými novinkami jsou potom dva zbrusu nové odstíny karoserie: Cashmere Gold Opal a Geyser Blue.

Právě podle druhé barvy se jmenuje i nová limitovaná edice Geyser, pro níž je modrá barva exkluzivně dostupná. Na jiném Subaru ji v Evropě nedostanete.

Základem limitované edice Geyser je varianta Field, která kombinuje zesílené střešní ližiny s nosností až 300 kg v kombinaci s luxusním interiérem verze Touring čalouněným kůží Nappa.

Subaru Outback Geyser tak kombinuje přepychový manažerský kombík během pracovního týdne, na který můžete směle připevnit střešní stan a vyrazit na víkend kempovat do divočiny.

Samotná modrá barva je také zajímavá. Od prvotních návrhů až po finální odstín vznikala dlouhých pět let. Co na tom tak dlouho trvalo?

Cílem bylo navrhnout modrou barvu, která nebude jenom další variantou na dnes již ikonickou Subaru World Rally Blue, známou především z ostrých modelů STI, zároveň však bude nadčasová a jasně rozpoznatelná jako odstín značky Subaru.

Geyser Blue není metalický odstín, přitom ale v sobě obsahuje pigmenty, které mění odstín podle intenzity dopadajícího světla. Na přímém slunci vypadá jako jasně modrá, zatímco s ubývajícím světlem postupně přechází do šedomodré.

Limitovaná edice Geyser navíc unikátní modrý odstín kombinuje s černými doplňky karoserie, především na kolech, masce chladiče, liště mezi zadními světly či nápisy modelu na víku kufru.

Naživo to vypadá skvěle a jediné, co mě trochu ruší a neladí dohromady s celkem, jsou nápisy Outback na zadních dveřích a krytky na střešních ližinách vyvedené v signální zelené. Ale to je jenom takový drobný detail.

Uvnitř na posádku dýchne závan luxusu, hlavně díky koženému čalounění Nappa. Nechybí tu ani nálož výbavy, od vyhřívaných sedaček na všech postech až po armádu bezpečnostních asistentů systému Eyesight, který patří k tomu nejlepšímu na trhu.

Trošku se cítím znepokojen skutečností, že mě auto na cestách neustále šmíruje a kárá za to, že nevěnuji pozornost jízdě. Třeba když letmo kouknu do infotainmentu, ale často se zmýlí a pokárá vás, i když hledíte do pravého zrcátka.

Na druhou stranu si každý řidič může založit svůj profil, interiérová kamera ho rozpozná a nastaví mu celé auto podle preferencí, hlavně sedačku či zrcátka. Takže střídání řidičů je velmi komfortní a nemusíte si neustále přenastavovat auto.

Praktická stránka Outbacku také potěší. Tohle je opravdu gigantický kombík, co do šířky kabiny, místa na zadních sedadlech nebo prostoru v kufru. Jak již bylo řečeno, střešní nosiče verze Geyser jsou dimenzované na 300 kg, takže v klidu unesou i kempinkový stan.

Základem a v podstatě jedinou volbou pod kapotou Outbacku je již tradičně atmosférický čtyřválec s protiběžnými písty. Z objemu 2,5 litru vydoluje jen průměrných 169 koní a 252 Nm. To stačí ke zrychlení na stovku za 10,2 sekundy a s maximálkou 193 km/h také nebudete zrovna králem levého pruhu Autobahnu.

Dynamika je jedním slovem vlažná, ale pro většinu životních situací dostatečná. Svůj díl viny na tom má částečně i bezstupňová převodovka, která však umí „řadit“ osm předvolených stupňů, chcete-li. Je jemná, celkem rychlá a mezi podobnými systémy jednoznačně nejlepší.

Pohonné ústrojí vás ale nenutí ke spěchu a naopak vybízí ke klidné jízdě. Pokud se umírníte, dosáhnete slušné spotřeby paliva. Jezdit za 6,6 l/100 km mimo město není problém, já jsem v týdenním průměru převážně po městě a dálnicích dosáhl hodnoty lehce nad devět litrů.

Silné stránky Outbacku nespočívají v dynamických schopnostech na rovné silnici, ale především na té zatočené. Potom dokáže naplno využít svých konstrukčních vlastností.

Nízko položené těžiště díky plochému motoru, symetrický pohon všech kol a skvěle naladěný podvozek dělají z tohoto kombíku krále zatáček, který vypráská kdejakého řidiče sporťáku, který se vám začne drze lepit na kufr.

Můžete si k němu dovolit i kapku nevybíravé zacházení na rozbitější silnici nebo polňačce, jelikož podvozek působí opravdu robustně. Tady zase s přehledem strčí do kapsy většinu SUVček, které si na drsňáky jenom hrají.

Zkrátka řídit Outback je zábava, i když trochu jiným způsobem. Ať už před něj postavíte alpský průsmyk, cestu do školky nebo kempování v divočině, rozhodě se neztratí.