Na domácím trhu je exkluzivní postavení Superbu každému jasné. I když je jeho příbuznost s prodlouženým Passatem všeobecně známá, stále má punc škodovky se vším všudy a alespoň u nás těží u zákazníků ze všech pozitiv, které stejným způsobem vnímají i na Fabii a Octavii. Za hranicemi ale rázem přichází o výhodu domácího hřiště a stává se jedním z mnoha velkých aut střední třídy, i když i mezi nimi je s přehledem největší. Díky dlouhému rozvoru najdete na zadních místech tolik prostoru, že s podobnými rozměry se setkáte už jen u prodloužených verzí těch nejluxusnějších limuzín.
Karosérie je v porovnání s designem konkurentů velmi střízlivá a podle všeho má navozovat pocit solidnosti konstrukce, což se jí v plném rozsahu daří. Skutečnost, že tak velké auto pořídíte už od sedmi set tisíc korun, je určitě největším tahákem Superbu a na trhu v Evropě mu to hodně pomáhá. I proto se u nás často objevuje v barvách taxi služeb, i když tato skutečnost civilní majitele z pochopitelných důvodů asi příliš netěší.
Když si to odmyslíte a soustředíte se pouze na Superb jako produkt, zjistíte, že poměr mezi cenou a hodnotou je opravdu výjimečně dobrý. Všechny ty spínače, páčky, ovladače klimatizace a digitální displeje vám budou velmi povědomé, pokud jezdíte čímkoli z početné familie VW, ale o to jistěji budete vědět, že se dá na všechno v plné míře spolehnout. Superb navíc nabízí navigaci pro ČR, poprvé kombinovanou i s televizním přijímačem, který však kvůli bezpečnosti funguje pouze při parkování a jasně ukazuje jen se silným signálem.
Vidlicový šestiválec TDi v Superbu má objem 2,5 l, při čtyřech tisících otáčkách dosahuje výkonu 163 koní, ale hlavně poskytuje 350 Nm točivého momentu při téměř volnoběžných 1250 ot/min, což o jeho charakteru mluví za vše. Jako šestiválec se za všech podmínek chová ukázněně a i když je v nižších otáčkách trochu slyšet, nikdy to není nepříjemný tón a ve vyšších rychlostech navíc zcela vymizí. Vedle toho vyniká nízkou spotřebou, která se při lehčím zacházení s plynem přibližuje k udávaným hodnotám.
Vizuální robustnost se vám potvrdí i v mechanické podobě na rozbitých silnicích, které Superb válcuje s ledovým klidem. Stejná přednost se ale negativně projevuje na všeobecné nechuti ke sportovní jízdě, která nemá nic společného s tím, jak vysoké rychlosti můžete v Superbu vidět na rychloměru. Polohu volantu je sice možné seřizovat jak se vám zlíbí a jeho povrch působí v dlaních velmi příjemně, ale není vám to nic platné, když v něm od předních kol nic necítíte a řídíte pouze podle pocitu z bočního přetížení. Jeho pohyby jsou gumové a nikdy nevíte přesně, jak to vypadá mezi silnicí a koly. Rozměr 225/45 sedmnáctipalcových pneumatik sice umí zajistit dobrou přilnavost v zatáčkách, ale nejistý pocit při rychlejší jízdě tomu neodpovídá. Automatická pětistupňová převodovka řadí výborně a změnu jednotlivých stupňů téměř necítíte. Funkci sekvenčního řazení Tiptronic ze zvědavosti párkrát zkusíte, uznáte, že i tak je to možné, a zbytek pak rádi přenecháte zpátky na automatu, protože žádné velké výhody z toho při jízdě neplynou.
Superb je možná až příliš střízlivý pro své vlastní dobro a v době, kdy všichni ostatní hrají na individualitu, nechává za sebe hovořit hlavně svou velikost a nízkou cenu, což v této kategorii už na díru do světa nestačí. Když se budete dívat pouze na něj, nebudete z něj mít vůbec špatný dojem, ale stačí, aby vedle zaparkovalo cokoli zajímavějšího a hned uvidíte, jak těžký musí svádět souboj se vším, co se třpytí.
A to je pro něj asi největší kámen úrazu. Všichni souhlasně pokývají, že je kvalitní, na úrovni, prostorný a levný, ale nakonec si za tu cenu přeci jen skočí pro to menší trojkové BMW.
Marek Nastoupil
