Na typicky rozmlácené české silnici podvozek trochu ztrácí svou neprůstřelnostNovou Škodu Fabia jsme už několikrát prubli poměrně detailně, nemá tedy asi valný význam opět hodnotit každý jeden aspekt tohoto vozu, nicméně po prvním seznámení s mladoboleslavskou novinkou na převážně kvalitních portugalských asfaltkách jsem vám slíbil, že se k ní ještě jednou vrátím. Zajímalo mě totiž, jestli se její vesměs pozitivní jízdní projevy na poněkud horších domácích silnicích změní, a pokud ano, tak jakým způsobem.

Stejně tak mě zajímaly nároky pohonné jednotky na palivo v různých jízdních režimech, ideálně pak té pravděpodobně nejlepší v současnosti dostupné pro Fabii, kterou je dle mého skromného soudu přeplňovaná benzínová dvanáctistovka. Jak jste podle označení recenzovaného vozu nepochybně poznali, právě tento scénář se naplnil. V redakci se objevil hatchback poháněný 1.2 TSI v slabším provedení s výkonem 90 koní, manuální pětistupňovou převodovkou a tady je pár mých postřehů, jak tato kombinace dohromady funguje. 

K docela prostorné kabině nové Fabie žádné zásadní nové postřehy nemám, snad ale stojí za zmínku dvě věci. Předně byste možná měli vědět, že vůz dostane (po vlně kritických připomínek) nejen technologii MirrorLink schopnou zrcadlit navigaci z mobilního telefonu, ale nakonec i plně integrovaný vlastní navigační systém. Proč padlo tohle rozhodnutí, by vám asi nejlépe vysvětlili lidé, kteří „chytrým“ mobilům buďto nedůvěřují anebo si s nimi nerozumějí, zároveň ale lepší výbavu v autě vysloveně neodmítají.

Připomenout bych chtěl také jiný drobný detail, a to ten, že auto ani po necelých šesti tisících kilometrech nevykazovalo zvětšení vůlí mezi jednotlivými díly a Fabia zůstávala za jízdy uvnitř stejně tichá, jako když prošla výstupní kontrolou automobilky. Pochopitelně neberte výše uvedené za chvalozpěv. Povrzávání či skřípění interiéru by bylo po tak krátké době pěknou ostudou, kdežto tohle by mělo být samozřejmostí. Nicméně hodnotu na počítadle kilometrů v novinářském voze je nutno brát v potaz kvůli poněkud nevybíravému způsobu zacházení se značnou rezervou, takže realita odpovídá dvoj- anebo spíše až trojnásobku běžného náběhu a to už, myslím, za pár ztracených slov stojí.

Kompletně všechny pohonné jednotky Fabie jsem prozatím nezkoušel, většinu ale za sebou mám a výkony v kombinaci s reálnou dynamikou v poměru k ceně a provozním nákladům mi prozatím nejlépe vycházejí právě ve prospěch 90koňového čtyřválce TSI. Jeho ostřeji naladěná varianta se 110 koňmi pochopitelně nabídne z jízdy ještě o trochu více a diesel 1.4 TDI umí být kapku úspornější, potřebujete však už významně vyšší rozpočet.Aby však nedošlo k omylu - tento motor není pro Fabii ideální proto, že by představoval nejméně bolestivý kompromis, se kterým se nejsnadněji smíříte. Je zkrátka hodně dobrý i ve skutečnosti. Veskrze pozitivní dojmy vyvolává už po prvních metrech svým tichým projevem, a pokud v nízkých otáčkách vibruje, zůstává to striktně mezi ním a jeho silentbloky, protože v kabině jsem nic takového nezaznamenal.

Přestože dvanáctistovka papírově neohromuje (na stovku zrychluje těsně pod jedenáct sekund), svými schopnostmi a charakterem ve skutečném světě plní většinu požadavků, které bych od auta podobné velikosti a ceny očekával a potřeboval. Odezvy agregátu na povely plynového pedálu jsou bezprostřední a plynulým náběhem se čtyřválec začíná probouzet už těsně nad 1000 otáčkami.Trochu jako u dieselu odevzdá to nejlepší v nízkých a středních otáčkách, pokud ale chcete, můžete jej dle libosti točit až do šesti tisíc a užívat si jeho příjemně nevtíravý, jadrný zvuk. Tak ostrou charakteristiku, abyste měli pokaždé chuť nechat jej vystoupat až k vrcholu těsně pod šesti a půl tisíci, sice nemá, na dnešní poměry je to ale pořád výjimečně ochotný přeplňovaný motor.

Ruku v ruce s povedenou pohonnou jednotkou jde nízká hmotnost auta (bez řidiče překračující tunu jen o 34 kg) a pětistupňová manuální převodovka s mimořádně snadno fungující řadicí pákou. Od kvaltu ke kvaltu skáče hladce jako namazaná nejjemnějším Avirilem, dorazy má ale stále dost tuhé a dráhy vymezené přiměřeně přesně, aby dávala ten správný pocit, že je stavěná jak pro rychlé řazení při ostré jízdě, tak i pro pohodové projížďky, kdy nemá obtěžovat svým zbytečným odporem.Byť radost čtyřválce ze života otupuje především „dálniční“ pětka a také hodně dlouhá čtyřka, převody prvních tří kvaltů jsou navolené a seřazené s rozumnou mírou kompromisu. Mohly být kratší, o tom spory vést nehodlám. Tím spíše, že by to spotřebě neublížilo a pružnost by z toho jen profitovala. Ani výsledné naladění však celkově příjemné uspokojení ze živého chování nezkazí a v kontextu legislativních emisních omezení i úspor nákladů vylučujících šestikvalt asi můžeme být nakonec rádi, jak to dopadlo.

A tím mám na mysli také provozní náklady. Chvíli jsem zkoušel motor naprosto tupě trápit po vynulování palubního počítače na oblíbeném testovacím úseku, povětšinou právě na první tři kvalty a auto odmítalo jet za více než patnáct litrů na sto. I nejmenší úleva tempa měla za následek okamžitý pád někam k jedenácti litrům anebo ještě níž a po návratu se průměr beztak ustálil na 8,5 l/100 km.

Pokud váháte, jestli to pořád není mnoho, rovnou říkám, že je to směšně málo ve srovnání s tím, za kolik na stejném místě jezdí jiná auta. Běžná až středně rychlá projížďka ve Fabii znamená průměr pohybující se od 5,6 do 6,3 litru na 100 kilometrů, ve městě se i ve spěchu dostanete pod 7,5 a vysloveně „pyrotechnické“ našlapování na pravý pedál při konstantní osmdesátce znamená jen 3,8 l/100 km a to vůbec nevypadá špatně.

Asi nejpříjemnějším překvapením po prvních testovacích kilometrech v Portugalsku byl podvozek vozu, který byl jedním slovem skvělý. Škoda postavila svou reklamní strategii k modelu Fabia na sloganu „Nepřehlédnutelná“, ale klidně se mohla pochlubit jízdními záběry někde v kopcích a heslem „Suverénní“.Ochota vozu měnit směr, zpomalovat a držet se zvolené stopy jde z větší části na vrub tomu nejlepšímu tuningu, který svého času předepisoval už geniální Colin Chapman, když odlehčoval své stroje až na kost, to by ale bez precizně naladěné geometrie a přesného řízení bylo pořád málo. Fabia tohle všechno má a musím uznat, že co dokázala kolem Lisabonu, levou zadní zopakovala i tady. Zimní obutí ji sice na suché silnici připravilo o část přilnavosti, Fabia ale pořád zatáčí s překvapivou lehkostí a elegancí.

A jak se podvozek vypořádá s dírami, příčnými spárami či nekvalitně opraveným povrchem? Pokud jde o čistou mechanickou přilnavost, Fabia naznačí mírné vyvedení z rytmu pouze v ostře přejížděných zatáčkách s většími nerovnostmi či prohloubeninami, chce to však skutečně vyšší než běžné či povolené rychlosti.Pokud jde o samotnou jízdu, naladění závěsů je skutečně výjimečné, na české okresce však podvozek tak tichý jako na objektivně lepších jihoevropských silnicích být neumí. Říci, že je hlučný anebo nervózní, by byl nesmysl. Občas nějaký ten hluk či vibrace do kabiny zkrátka proniknou. Obecná kvalita jízdy tím ale netrpí natolik, abych mohl Fabii považovat za nedostatečně komfortní auto a v souvislosti s jejím talentem a jistotou dávat si technické tratě na posezení je to jen minimální oběť. 

V případě, že si právě škodolibě mydlíte ruce, nehodlám vám nic vymlouvat. Fabia o svou skoro stoprocentní neprůstřelnost přišla, slovy filmového klasika jsou však její štíty pořád hodně vysoko, aby znervózňovala konkurenci a kompletně přeformátovala vnímání mladoboleslavského malého vozu coby solidního, nicméně nudného dopravního prostředku.

Spoustu toho, co dělá, dělá výtečně, naopak vyslovené slabiny nemá, i když synonymem dokonalosti zdaleka není. Pro mnohé bude nová Fabia asi vypadat nudně, možná až odtažitě chladně a budou ji považovat za produkt vykalkulovaný mozkem bez špetky emocí, jenže šířkou svých schopností a množství potřeb, které tím dokáže splnit, ji navzdory tomu ke špičce třídy posouvají.