Naskočte do pohodlné sedačky a přivítá vás digitální přístrojový štít. Má povedenou přehlednou grafiku s otáčkoměrem a tachometrem uprostřed a umí měnit vzhled v závislosti na zvoleném jízdním režimu. Na výšku umístěná obrazovka multimediálního systému R-Link 2 se příjemně používá, nemusíte se k ní naklánět a je skvěle čitelná. Můžete v ní listovat ze strany na stranu „tabletovým“ stylem a nechat si zobrazit navigaci i ovládací prvky rádia pod sebou, což je velmi praktické. Komunikuje s vámi česky, včetně navigování, i když se zdá, že paní dávající povely dle tónu hlasu umřela zlatá rybička. Displej má matný povrch, což se hodí po stránce čitelnosti na přímém světle, ale zároveň je tak dost náchylný k upatlání. Dotykové plochy místo tlačítek, které slouží k rychlému přepínání palubního systému, by také mohly reagovat o něco lépe, občas vyžadují více pozornosti, než by bylo zdrávo. Nicméně i s těmito drobnými specifiky se dá žít.
Vnitřek Scenicu je koncipován jako 2+2, vzadu jsou sice tři sedačky, ale prostřední je vysloveně nouzová. K potěše cestujících se dá posunout velká loketní opěrka z pozice mezi předními sedačkami hezky dozadu – jde o dobrý trik, který posádce umožní přístup k USB zásuvkám a přihrádce. Akorát musí být pasažéři vzadu trpaslíci nebo děti, dospělý si kvůli nízko uloženému sedáku nepoloží stehna na povrch sedačky, pokud nedá nohy od sebe nebo na jednu stranu. Místa pro kolena také není moc, naopak potěší integrovaná výsuvná stínítka v zadních dveřích.
Motor 1,5 dCi se svými 110 koni a 260 Nm bohatě stačí na cokoliv, co zvládnete do Scenicu naložit. Je dobře utlumený, takže nehlučí ani ve vyšších otáčkách, a síly má dost, abyste nebyli překážkou provozu. Jistě, nejde o žádný trhač asfaltu, ale vzhledem ke komfortnímu ladění celého auta si po vyšším výkonu stýskat nebudete. V palubním systému můžete zvolit jeden z pěti jízdních režimů – Comfort, Neutral, Eco, Perso a Sport – přičemž poslední jmenovaný pocitově přiostří reakce plynu. Šestistupňová manuální převodovka má celkem příjemný chod, takže se jí rozhodně nemusíte bát.
Nový Scenic slovu „sport“ nerozumí – zaplať pánbůh. Soustředí se na komfort, což mu jde opravdu dobře. Obouvá dvacetipalcové ráfky, ovšem s pneumatikami o rozměru 195/55, takže bočnice společně s podvozkem dobře tlumí nerovnosti. Zcela předvídatelně je Renault v extrémních situacích lehce nedotáčivý, ale pokud ho nedráždíte, předvádí příjemnou stabilitu a obratnost. Cit v řízení? Toho je zde poskrovnu, ale chybět vám nebude, jinak Scenic reaguje na povely volantem ochotně a zároveň ne zbrkle.
Zaměření na rodinu čiší z každého aspektu Scenicu. Akorát by potřeboval být tak o deset, patnáct procent větší. Je sice fajn, že zadní sedačky sklopíte stiskem tlačítka přímo z kufru, ale zavazadlový prostor nemá v základní konfiguraci takový objem, aby pojal bagáž pro celou rodinu, nemluvě o kočárku – majitelé dětí určitě ví, o čem mluvím. Jako jediné auto do rodiny by se spíše hodil větší Grand Scenic, ale jakožto druhé auto dává normální Scenic velký smysl. Je tichý, příjemně ovladatelný, diesel usrkává palivo jen velmi pomalu a prakticky nezávisle na jízdním stylu, zpoza volantu máte dobrý výhled do všech stran a díky kompaktnímu půdorysu se s ním příjemně parkuje. S jeho drobnými chybami se dá žít, nejspokojenější v něm však budou děcka na zadních sedačkách.
