Dobrý dojem a pocit z vizuálna pokračuje i uvnitř auta. Příjemným překvapením je třeba hlavice řadicí páky, donedávna plastový hrbol s vulgárním výrazem byl nahrazen velmi slušivým zakončením, které jde navíc příjemně do ruky. Atraktivnost celé kabiny je ukrytá v jednoduchosti, prostých materiálech, symetricky vedených křivkách a liniích, nekomplikovaných tvarech - jakkoli s láskou (doslova) vzpomínáme na náš nedávno dlouhodobě testovaný Peugeot 308, tak třeba ten měl v interieru jednu pihu na kráse, tvarový předěl mezi displejem a spodní částí středové konzole, takový hrb. Kdežto Mégane je uhlazený, strohý - ale kultivovaný. Čili naším pohledem velmi dobře hodnocený.
V sedačkách se slušně sedí, i když na delší cesty by mohly být pohodlnější, po dvou stech kilometrech v kuse už jsem se začal za volantem trochu vrtět a přesedat si. Na zadních je dost místa, dlouhou cestu jsem si na nich ale nestřihl. A zabrousím-li ještě dál v rámci vnitřku vozu, tak prohlásím, že kufr je velký, s dobrým přístupem, bez bočních složitostí, které by komplikovaly nakládku i velkých zavazadel.
Abych jenom nechválil, je zde centrální displej, na kterém lze ovládat řadu věcí, některé duplicitně (třeba teplotu) a mně se tento způsob nelíbí. Nevím, jestli je to věkem anebo mým přirozeným nepochopením moderních technologií, ale pro mne ještě nikdo nevymyslel nic lepšího, než je otočný knoflík, chci-li nastavovat teplotu. Hledat cosi na obrazovce, to je pro mne zdlouhavé, za jízdy nebezpečné, nemám to rád, ale určitě se nadšenci najdou.
Co je naopak velmi dobré, to je nastavování jízdních režimů auta. Nejenom že skutečně fungují a mění charakter vozu, ale změnu lze provádět ovladačem na středové konzole (s pro mne nepochopitelným piktogramem hvězdičky). Sáhnu a přepínám, paráda.
K velkému displeji ještě jedna věc, materiál rámečku hodnotím jako nevhodný v tom smyslu, že je na něm vidět každý dotek a troufám si předpovědět, že po čase bude tento velmi osahaný, špinavý. Kov než plast (anebo jiný druh umělé hmoty, s rastrem, ne takto hladký) by asi fungoval v tak exponovaném místě lépe.
Abych nezapomněl, už jsem zmínil masážní sedadlo? Zatraceně, masáž v autě za půl milionu? Mégane sedan, tedy "velké kupé," mne stále a více udivuje a překvapuje, v pozitivním slova smyslu.
O pohon s stará naftová šestnáctistovka srkající naftu, s výkonem 130 koní a točivým momentem 320 Nm, což jsou hodnoty, které stačí na zrychlení z nuly na stovku za 10,5 sekundy a maximálku 201 km/h. Papírově žádný šlágr, ovšem jako pomalé se auto neprezentuje. Pokud snad dynamicky strádá, tak při pružném zrychlení v dálničních rychlostech v našich krajích nelegálních, jinak v zákonem povolených rychlostních limitech vše v pořádku.
Pokud něco Renault umí, tak to jsou dynamicky dostatečné motory s velmi nízkou spotřebou a tento není výjimkou, ryzí charakter bych u něj nehledal - proč taky, má to být a je to schopný pracant a ne agregát, který má chytit za srdce na závodním okruhu.
Podle tabulek má auto jezdit za pět litrů, spíš méně, já jsem jezdil za sedm. Musím připomenout, že můj jízdní styl je vše jenom ne klidný a uvážlivý, s lehčí nohou na plynu by spotřeba jistě klesla k oficiálně udávané hodnotě. Jenže to bych nesměl zvládnout cestu Praha - Brno - Ostrava - Brno - Praha v čase, který mi obvykle stačí na jeden výlet na Mácháč a zpátky.
U ovladatelnosti chci mluvit o jediné věci a tou je nastavení podvozku. Zbytek si prosím přečtěte třeba v reportáži z prvních jízd, já toto přeskočím a půjdu k tomu, co mne doslova uchvátilo. Komfort, sofistikovanost, schopnost pohlcovat nerovnosti. Nečekal jsem to, ale přejezd přes výmoly, díry v silnici, to byl zážitek. Tedy on to zážitek nebyl, protože jsem nic necítil.
Až nepochopitelně Mégane filtroval a uhlazoval veškeré nerovnosti, až jsem se přistihl, že záměrně najíždím na kanály, zlomy, díry v asfaltu, jen proto, abych se po sto první utvrdil v tom, že černá magie francouzských inženýrů stále funguje. Tak pohodlné auto v této kategorii, s tak vynikajícím podvozkem, to jsem dlouho neřídil a Renault ode mne má hlubokou poklonu a uznání.
I díky tomuto jsem pak schopen přijmout nedostatky auta ne jako negativa, ale jako "charakter," o kterém bych mluvil před dekádou třeba po testu Alfy Romeo (byť tam více alibisticky). Jedna věc za všechny - jel jsem bohužel v dost nepříjemné slotě, déšť, déšť se sněhem, a při daném tempu a stěračích v plném nasazení marast stíraný z čelního skla odtékal přes přední sloupek a dále na boční okénko v takovém místě a takovým proudem, že mi znemožňoval výhled do levého zpětného zrcátka.
Závěr je jednoduchý. Pokud nutně nepotřebujete páté dveře hatchbacku nebo kombíku a máte půl milionu, kupte si tohle auto, budete spokojeni. Netvrdím, že nemá své mouchy, jistěže má, ale zanedbatelné v tom smyslu, jak moc je dobré v těch zásadních ohledech. Skvěle jede, za mne ještě lépe než Mégane hatchback. Je agilní v zatáčkách, a přesto komfortní jak stroj o dvě úrovně vyšší, dražší.
Výkonově plně stačí a nic moc nežere. Vypadá elegantně. Má výbavu, kterou byste čekali ve voze mnohem nákladnějším. A, nebudete-li brát nejnižší nabízenou verzi, tak stojí bratru půl milionu korun. Podezírat nás v redakci ze zaslepené oddanosti ke značce Renault nelze, jistě ne v kontextu jiných testů, kritičtějších, ale tohle auto tak, jak jsme ho dostali do redakce, bylo - i přes své zjevné nedostatky, fantastické.
