Není žádným tajemstvím, že Opel Antara a Chevrolet Captiva mají naprosto stejný základ. A Captivu už jsme tu přece testovali, dokonce s dočista stejným motorem. Má tedy tenhle test vůbec smysl?
Smysl má, ač by se to na první pohled nemuselo zdát. Antara se totiž od Captivy liší v několika zásadních věcech, rozhodně nejde jen o jiný znáček na kapotě. Přestože silueta vozu se zdá být podobná, žádné panely karoserie nejsou stejné – jediným společným prvkem je čelní sklo. Opel Antara má především kratší zadní převis a zaoblenější záď, což znamená jediné: na rozdíl od Captivy si vůz nemůžete objednat v sedmimístné verzi.
Jinak je tenhle Opel typickým zástupcem třídy SUV – o terén tu až tak nejde, důležitější je styl. Nutno říct, že se to Antaře docela daří. Na tak rozložité vozidlo vypadá docela pohledně. To se nicméně dá říct i o Chevroletu. Nasazení odpovídá i použitý systém pohonu všech kol. Většinu doby jsou poháněna jen ta přední, v případě ztráty adheze přijde ke slovu elektrohydraulický diferenciál, který dokáže dozadu přenést až polovinu výkonu. O stabilitu auta se stará baterie elektronických hlídačů, včetně programu pro sjíždění kluzkých kopců a systému proti převrácení. Většinu času ovšem Antara stejně stráví na silnici a tam si majitelé budou pochvalovat slušné jízdní vlastnosti, podobající se vyššímu kombíku. Řízení je přesné (i když absolutně bez citu), auto se v zatáčkách přehnaně nenaklání a jízdní komfort je přijatelný – tlumení občas zmatou jen ostré nerovnosti. Pořád je to ale 1,8 tuny těžké a docela vysoké auto, takže na nějaké svižné proplétání okreskami zapomeňte.
Upřímně řečeno, nebude vás k němu nic pobízet. Dvoulitrový turbodiesel pod kapotou je spíš průměrný. Opel si sice dal záležet s odhlučněním, takže už se nekoná uširvoucí a únavný koncert jako v Captivě, ale ztišení motoru bohužel postrčilo do popředí další nepříjemnost. Naladění motoru využívá plný záběr turbodmychadla od nějakých 1800 ot./min., jenže před tím se toho příliš neděje. Motor nemá tah a s těžkou Antarou má potíže. Pak najednou přijde mohutná vlna točivého momentu – pro plynulou jízdu to není žádný zázrak. Tahle „turbodíra“ patří mezi nejotravnější, se kterými jsme se v poslední době setkali. Pomůže, když se přizpůsobíte, pojedete piánko a nebudete nikam spěchat – jenže to v reálném světě často nejde. Pochopitelně by také pomohlo objednat si benzínový motor, ale to mnoho lidí neudělá, nafta je v případě těchto modelů naprosto jednoznačným favoritem. Nezbývá než doufat, že Opel dodrží slovo a brzy nabídne motor s pozměněnou řídící jednotkou, který by měl lépe táhnout odspodu.
I s touhle nepěknou vlastností se ale spousta lidí ráda smíří, protože co si budeme povídat, Antara vypadá skutečně dobře. Dokonce bych jí označil i za trochu povedenější, než je třeba Honda CR-V.
Další velmi podstatný rozdíl od sesterské Captivy zaznamenáte v interiéru. U Opelu můžu bez uzardění říci, že se mi uvnitř líbilo, což bych v případě Captivy nezvládl. Materiály Opelu jsou dobré, mají příjemnou texturu a jsou precizně sesazené. Také výbava je na vysoké úrovni. Ceny jsou přitom srovnatelné s o něco větším Chevroletem, což se může zdát jako pozitivní. Základní model s benzínovým čtyřválcem 2.4 Ecotec začíná na necelých 800 tisících, diesel o výkonu 150 koní je od střední výbavy Enjoy za 902 900 a v nejvyšší výbavě Cosmo ještě o 50 tisíc dražší. S automatem se přehoupnete přes milion.
Nemůžu si pomoct, ale stejně jako u Chevroletu Captiva musím nadhodit cenové srovnání s Hondou CR-V, která je sice designově poněkud zvláštní, ale s výbavou je na tom velmi dobře a jízdními vlastnostmi ve třídě naprosto dominuje. Ačkoli ceníkově se mohou obě auta zdát prakticky stejně drahá, Honda má přece jenom o něco lepší výbavu.
Takže nakonec půjde především o to, jestli je pro vás důležitější design, nebo jízdní vlastnosti...
Honza Koubek
