Před pár dny jsem publikoval test Škody Octavia Scout 1.8 TSI a v závěru jsem zmínil, že s touto motorizací považuji Scouta spíše za okrajový díl prodaných aut, ruku do ohně bych dal spíše za obligátní 2.0 TDI. A právem. Jde o to, že chápu-li „menší“ motor jako prostor pro zlepšení spotřeby, tedy snížení, pak si nejsem jistý, jestli v případě 1,8 TSI funguje.
Je to pořád stejná písnička – klinicky „čisté“ prostředí pro měření teoretické spotřeby, při kterém menší motory s přeplňováním vykazují velmi zajímavé a příznivé hodnoty. A pak realita, která je mnohdy přesně opačná. Velké auto s motorem o objemu 1.2 litru, se čtyřmi lidmi na palubě plus pěti sty litry zavazadel – to už samo o sobě mi zní jako rovnice, jejíž výsledek člověka dávajícího důraz na spotřebu nepotěší. A to samé platí i o dynamice.
Z dvanáctistovky prostě sílu nevyždímáte, ne bez daně v podobě značného opotřebení. Zpět ale od extrému ke Scoutu 1.8 TSI, a hlavně k Subaru, které jsem zmínil v názvu. Velmi důrazně říkám, že nešlo o žádný srovnávací test a že podmínky nebyly vyrovnané, protože ve Scoutu jeli čtyři lidé, kufr byl plný k prasknutí a na střeše byla rakev se čtyřmi páry lyží a přezkáči, na rozdíl od Subaru, kde jel pouze řidič s odpovídajícím zavazadlem.
Nicméně když jsem přejeli Alpy a zastavili na odpočinek a srovnali si jen tak pro zajímavost spotřebu, tak pokud jsem já jako řidič Škodovky hlásil 9,0 litru benzínu na sto kilometrů, pak řidič Subaru WRX STI poslední generace kontroval spotřebou 6,4 l/100 km. Uf... Popravdě, vyrazilo mi to dech, čekal jsem vyrovnané výsledky, nebo horší skóre pro STI, přece jenom má Subaru 2,5litrový čtyřválec a agresivněji laděný charakter. Ale 6,4 l/100 km?! Možná ale právě proto, že má WRX STI pod kapotou pohonnou jednotku s objemem 2.5 litru a v ní ukrytých 300 koní je to, co dává autu nejenom dostatečnou rezervu jde-li o předjíždění, rychlé a bezpečné manévrování na silnici. Ale také rezervu, která brání nadměrnému zatěžování motoru tedy, jeho vyšší spotřebě.
Nic proti Škodě Octavia Scout, odvedla na cestě do zasněžených hor velmi dobrou službu a určitě jsem jel raději v ní a ne v anatomicky tvarovaných sedačkách japonského silničního dravce, ale srovnání spotřeby mne ujistilo v tom, že malé motory opravdu nejsou řešením, které by mělo smysl. Vlastně v nich, obecně a bez ohledu na značky aut a modely, nevidím pražádnou budoucnost. Nemají výkon, potřebnou sílu pro bezpečné manévrování a není nic horšího, než při zdánlivě velkém prostoru před protijedoucím autem zjistit při předjíždění, že autu, kterým jedu, dochází dech, jakkoli by měl být opak pravdou.
A otázku spotřeby mám pro sebe také uzavřenou (poslední zjištění jen potvrzuje případ známého, který se divil, že jeho kombi s dvanáctistovkou „žralo“ na cestě do Chorvatska o pět litrů víc, než četl v tabulkách a že náklady na palivo na dvou tisících kilometrech se velmi nepříjemně promítly do rodinného rozpočtu na dovolenou). Můj recept na ideální auto s dostatečným výkonem a dobrou spotřebou je, ehm, velký a výkonný motor.
