Včera v noci něco kolem jedenácté jsem jel zbrusu novým testovacím Nissanem Juke po pražské magistrále z baru, měl jsem v sobě pár alkoholických koktejlů. Abych upřesnil, proč o tom mluvím, tak na hladinu alkoholu v krvi narážím, protože budu za chvíli mluvit o nějakých číslech a ta se mohou vinou mé „společenské únavy“ lišit od reality. A jel znamená, že mne vezl kolega, samozřejmě že v tomto stavu bych si za volant nikdy nesedl. A důležitá je i zmínka o autě - na první pohled už z dálky bylo patrné, že jde o nový stroj, v perfektním stavu.
Dojeli jsme do zácpy, v jedenáct v noci. Tříproudá magistrála stažena nejprve do dvou a pak do jednoho pruhu, kolem - podle mého (a jak jsem říkal, tak dost opileckého počtu) tak deset aut v každém směru a kolem možná čtyřicet policajtů? Když jsme se po dost dlouhém poskakování posunuli až do akční oblasti policie, v klidu nás nechali projet. Měl jsem při tom šnečím tempu čas pozorovat, koho že to hlídky šacují.Původní myšlenku, že hledají uprchlého trestance, jsem zavrhl. Policajti „tahali“ z řady jen auta, u kterých byla jistota, že půjde o „tutovky.“ Vietnamce s kombíkem narvaným až po střechu jakýmsi zbožím. Taxikáře ve staré plečce. Partu Ukrajinců v orezlé dodávce. Mladého klučinu ve vytuněné Felicii. Nás, v evidentně novém a bezproblémovém autě, nechali projet, bylo jasné, že jen těžko by vybrali z našich peněženek desátek.
Kolem policajtů pobíhala smečka fotografů a mne začalo svítat, tahle monster akce nemá nic společného se skutečnou snahou zvýšit bezpečnost, evidentně jde jen o ukázku moci a represe. Proč si to myslím? Uvažuji takto, snažím se vcítit do role různých typů nekalých živlů.
Být zloděj aut, tak vzhledem k dlouhé zácpě a tomu, že policejní zátarasy byly vidět už několik set metrů daleko, bych měl v klidu čas své auto odstavit a bez povšimnutí odejít. Když bych byl řidič opilý namol, také bych si včas všiml, zaparkoval a odvrávoral do tmy. To samé, pokud bych byl státně hledaný recidivista.
DOPORUČUJEME: Pět důvodů, proč je policie k ničemu
Z toho, jak byla celá akce koncipovaná je mi jasné, že kolonu si vystál jen ten, kdo se cítil jako řidič bezproblémový a korektní, s autem v pořádku. Pak měl smůlu, že se mu Policie hrabala v autě, jestli to, co má vzadu, je opravdu sto teplákovek Nike anebo jestli to náhodou není Nuke. Persekuovala ho kvůli klikám, na které si ušetřil a koupil u Milotecu. Popřípadě zdržovala, když se parta udřených dělníků snažila po dlouhé šichtě dostat na ubytovnu.Nevěřím, že zaregistrovali horší „zločin“ než prošlou lékárničku. Dvacet aut, čtyřicet policajtů (znovu říkám optikou šesti Cuba Libre, takže možná čísla byla trochu jiná), kteří mohli v tu chvíli být „nenápadně“ rozeseti po celé Praze, před hospodami chytat skutečné opilce, v temných uličkách Libně a Žižkova číhat na skutečné zloděje, a podobně. Podle mne šlo jen a jen o blamáž a podklady pro mediální humbuk. Proto ta smečka fotografů. Proto ten pečlivý výběr kontrolovaných aut. Takhle se totiž dočteme, že policie zkontrolovala, co já vím, 200 aut, přičemž zaregistrovala 199 přestupků a rozdala pokuty za 300 tisíc Kč. Co to znamená? Že měla téměř stoprocentní úspěšnost, tedy že pokud zastaví i vás, určitě budete platit. Takže se musíte Policie bát.
Nevím, kolik tahle akce stála, nevím, jestli v tu chvíli policajti nechyběli jinde – určitě šlo o povolání záloh, aby ta armáda, která operovala u hlavního nádraží, nedala prostor zločincům v jiných částech města. Pro mne osobně humbuk, který byl k ničemu. Tedy, k ničemu… alespoň jsem si zřetelně prohlédl všechny civilní auta určená k měření rychlost. Byla totiž pěkně zaparkovaná v řadě za sebou a při pomalém průjezdu si jich nešlo nevšimnout.
Že brojím proti policii? Ale vůbec ne, naopak, trvám na tom, že policie je potřeba. A že by nás měla tak, jak má ve svém heslu, za naše peníze chránit a pomáhat. To, že ukazuje, že má moc uzavřít pražskou magistrálu, za pomoc nebo ochranu nepovažuji.
