Možná to má něco do činění s těmi filmy o upírech, i když to by se jmenovalo asi úsvit nebo tak něco. Já vážně nevím, jestli tahle edice souvisí s filmy o krvesajích nebo ne, vím ale, že ať už se jmenuje Clio RS jak chce, je to jedinečné auto.
Ať už jde o klasické RS Cup nebo vyšperkované Gordini, které sice navíc nabízí „jen“ vizuální vylepšení, ale základem je pořád skvělé RS. I tenhle Anděl je vynikající tak jak Clio RS umí být. Má k tomu základní předpoklad a tím je dvoulitrový atmosférický čtyřválec s výkonem 203 koní a skvělý podvozek. S tímhle prckem se dostanete na stovku pod sedm sekund a maximálka je nějakých 225 km/h, ale ani to nejsou ty nejpodstatnější údaje.
Uvnitř auta to vypadá lépe než u obyčejné verze, je tady karbon (nebo jeho imitace) a fakt je mi jedno, jestli jde o drahý materiál a nebo foliovou náhražku, protože to, jak Clio jezdí, (opět) zastiňuje jeho možné neduhy či nedokonalosti.
Nevím, kolik chce automobilka za tuhle edici, zatím jsem to nezjišťoval, ale v matné červené barvě s lesklými černými detaily vypadá RS famózně. Kufr? Spotřeba? Co já vím…. Není podstatné.
DOPORUČUJEME: Nissan 240Z, soupeř pro BRZ a GT86?
Znovu říkám, že Clio RS je skvělé. Má plnotučný zvuk, musíte ho vytáčet, abyste se mu dostali na dřeň – jen tak pro pobavení, na dálnici na šestku při 120 km/h točí motor 3500 otáček - relativně přesné řazení, podvozek, který vás provokuje jet rychle a rovnat si zatáčky tím, že uberete na plynu. Zatraceně, v redakci bude o to, kdo si nechá Clio RS na víkend, asi boj.
Filip Rakovan
