RADOSTI
Robustní vzhled; Komfort na velkých kolech; Asistenční systémy
STAROSTI
Hlučný motor; Nijak oslnivé výkony a spotřeba;
Modernizovaný Opel Insignia se už na našich stránkách mihnul v několika provedeních, nejprve jako Sports Tourer s vrcholným, dvakrát přeplňovaným dieselem, a později také v “terénním” provedení Country Tourer se slabším naftovým agregátem.
A náš dnešní představitel spojuje to nejlepší z obou do jednoho celku. Na straně jedné je tady stylová karoserie obohacená o nelakované plasty. Nechme teď být fakt, že automobilka tím navzdory vyšší ceně modelu ve výsledku ušetří za lakování, Insignii tenhle drsňácký styl v kombinaci s bílým lakem dost sedne.
Verze Country Tourer navíc přidává ochranný plech pod motorem a vyšší stavbu podvozku. Insignia by tak měla dokázat projet lehčím terénem bez ztráty kytičky, zároveň by měla (ve srovnání s SUV) profitovat z nižší stavby karoserie.
Opel Insignia Country Tourer 4x4 2.0 CDTI (2014)Na straně druhé je tady motor, nejsilnější vznětový agregát z nabídky, dvakrát přeplňovaný dvoulitr o výkonu 195 koní a 400 Nm, který svými parametry slibuje zajímavé zážitky. Bohužel jen v teoretické rovině. V té praktické se motor musí vypořádat s poněkud obézním tělem Insignie, která v provozním režimu váží přes osmnáctset kilogramů.
Dynamika tedy není taková, jakou bych si od vrcholné motorizace představoval, a nadto si motor říká o víc, než slibuje. Tabulkové hodnoty hovoří v kombinovaném režimu něco o 6,6 litrech na sto, já se pohyboval lehce pod deseti litry.
Rozhodně jsem přitom auto nijak neždímal, na to ostatně ani není stavěné. Pokud vás to zajímá, v zatáčkách poměrně brzy nastupuje nedotáčivost, mně osobně to ale ani trochu nevadilo. Jistá oběť za nesportovnost se projevila ve velmi příjemně nastaveném podvozku.
Opel Insignia Sports Tourer 2.0 CDTi BiTurbo Aut. (2013)Ten je společně s vyšší světlou výškou tím hlavním důvodem, proč dát přednost Country Toureru před klasickou verzí. Nebudu vám nalhávat, že odteď se nemusíte vyhýbat propadlým kanálům, ale pokud se vám to z nějakého důvodu přihodí, dokáže je Insignia absorbovat s naprostým nezaujetím.
Uvolněnému projevu hraje do karet také šestistupňový automat, který nezaujme svou rychlostí, řadí ale poměrně chytře a bez cukání. Jestli se tedy dá jízda s Insignií charakterizovat jedním slovem, pak je to pohoda. A takových aut je na trhu oproti těm rádoby sportovním pořád hodně málo.
Cestu k absolutní nirváně kazí jen rozpačitý palubní systém, který nově sestává z touchpadu a dotykové obrazovky. Ovládání není příliš intuitivní a k rozpoznávání písmen by Insignia potřebovala ještě několik sezení u grafologa. Malá písmena neumí vůbec a u těch velkých se dokáže strefit jen málokdy. Celkově mi ovládání přišlo hodně kostrbaté, ale věřím, že se to celé Opelu podaří doladit podobně, jako se od první překombinované verze vypracoval systém iDrive u BMW.
Verdikt
Zatímco vlajková loď automobilky s faceliftem dospěla, nijak zvlášť kultivovaný naftový motor zůstal, a výrazně sráží její kvality. Neumí příliš zaujmout dynamikou ani spotřebou, navíc mu v této kategorii chybí to správné vychování. Osobně bych tedy dal přednost benzínovému motoru, na zbytku bych toho ale moc neměnil. A to je pro inženýry Opelu rozhodně dobrá zpráva.
