Francouz Albert Robida (1848 - 1926) byl současník romanopisce a dramatika Julese Vernea a stejně jako on se věnoval tomu, co dnes nazýváme sci-fi. Na rozdíl od Vernea byl ale také ilustrátor a karikaturista a jako správný vizionář dokázal své nápady nejen popsat, ale sám si je i kreslil.
Dnes může jeho dílo vyvolávat úsměvy, nicméně jeho „telefonoskop“, který kromě vzájemné komunikace sloužil na domácí sledování divadelních představení, univerzitních přednášek či prohlížení galerií, je poměrně přesným ekvivalentem dnešních počítačů.
Aeromobil 3.0 - Ford T nebe budoucnosti anebo jen další výstřel do tmy?
V jeho příbězích se dále objevují bakteriologické zbraně, v románu Válka ve dvacátém století, který vyšel v roce 1887, popisuje evropský konflikt odehrávající se v roce 1945 v Dunajské říši, trefil se rovněž s vyloděním amerických vojsk a naneštěstí také ve „zkáze celých měst“.
Jeho románové postavy používají kromě jiného také fonografy, v dnešním smyslu mobilní telefony a cestují, respektive přesněji řečeno létají pomocí Aeronefů a Aerokabi. Abyste si o jeho nápadech dokázali udělat jistou představu, podívejte se na jeho obraz nazvaný „La Sortie de l'opéra en l'an 2000“ z roku 1882, což bychom mohli volně přeložit jako Odchod z opery v roce 2000.
Opět, dnešní optikou můžou jeho dopravní prostředky připomínající létající ryby vypadat jako výplod nemocného mozku, nicméně musíme podotknout, že v době vzniku tohoto obrázku letadla ještě neexistovala, motorová tříkolka Benz Patent Motorwagen 1 vyjela na první zkušební jízdu až o tři roky později a téhož roku rozjíždí Thomas Edison vůbec první komerční elektrárnu osvětlující dolní Manhattan.
Pokud se pozorně podíváte na jednotlivé části obrazu (příslušné výřezy najdete v galerii), je zajímavé, že růžová frčela mezi dámami také na konci 19. století, nechybí zde létající ozbrojené policejní hlídky a kromě „limuzín“ se běžný lid přepravuje létajícími autobusy - tedy spíše bychom asi měli říci, že dopravními letadly.
První sériové létající auto je na světě
Jak nebo čím jsou tyto stroje poháněné, Robida nespecifikoval, nicméně je poněkud ironické, že navzdory své fantasii a nezkrotnému zájmu o vynálezy tento Francouz nikdy nepřivykl modernímu způsobu života. „Mám strach, když přecházím křižovatky v Paříži. Bojím se vstupovat do podzemních tunelů, do elektrických vagónů... ta obrovská, neustálá umělá rychlost mě ničí.“
