Musím reagovat na poslední zhůvěřilost, které se dopustil Ústavní soud v čele s jeho předsedou Pavlem Rychetským, v souvislosti s problematikou objektivní odpovědnosti provozovotale vozidla. Na serveru Novinky.cz vyšel článek ohledně toho, že Ústavní soud zamítl návrh na odstranění části zákon týkající se objektivní odpovědnosti.

Argumentace Krajského soudu v Ostravě mi přišla naprosto logická a skoro jsem si říkal, že snad nikdo, kromě politiků, kteří se řídí pravidlem "účel světí prostředky", nemůže tu argumentaci neuznat.  Tímto mě ale Ústavní soud pořádně vytočil.

Za obzvlášť alarmující považuji tuto citaci předsedy Rychetského: „Provozovatel má právo neříci, kdo řídil vozidlo. Předpokládá se ale, že provozovatel vozidla ví, kdo v době spáchání přestupku užil jeho vozidlo, jakož i že má zájem domoci se po řidiči zaplacené pokuty.“ Tedy, jinými slovy: „Nechal jsem děti doma, je rozbitá váza, tak seřežu jedno dítě namátkou. Pokud to nebylo to správné, ono už si to s tím správným vyřídí samo.“

Abych to shrnul:

Pokud přistihnou řidiče při přestupku na místě, dostane pokutu a body. Pokud bude potrestán provozovatel, dostane jen pokutu. Tedy, i pokud to provozovatel opravdu spáchal, není splněna rovnost trestu, protože ten přistižený dostal navíc body.

Pokud provozovatel ví, že vozidlo řídila osoba, jejíž újmu by vnímal stejně jako svou vlastní, stojí před rozhodnutím, jestli trpět za něco, za co nemůže, nebo napráskat blízkého a způsobit mu újmu. Tady jasně není splněno právo nevypovídat proti sobě, nebo osobně, jejíž újmu vnímám jako svou vlastní.

Pokud dostane provozovatel pokutu a neudá do 15 dnů řidiče vozidla, pak je jako viník trestán on. Stát předjímá jeho vinu a on nese břemeno toho, aby to vyvrátil. Tedy porušení presumpce neviny.

Pokud provozovatel neví, kdo vozidlo řídil, např. proto, že se auto využívá v celé rodině a více členů domácností má klíče (což je poměrně běžná situace), bude potrestán, i kdyby chtěl udat řidiče. Stát se chová tak, jako by běžný člověk vedl evidenci užívání svého vozu. Po provozovateli tedy chce něco, čemu není zákonem povinován.

Pokud stát potrestá někoho jiného, než viníka - ať už z jakéhokoliv důvodu - není splněn smysl trestu a na viníka nedopadne impuls ke změně chování (což je smysl trestu, ať už si o tom myslím, co chci).

Nezpochybňuji objektivní zodpovědnost obecně. Třeba dokáži pochopit, že když někomu půjčím auto, kterému moc nefungují brzdy, měl bych jako provozovatel nést odpovědnost za technický stav. Ale nikdy nemohu nést odpovědnost za chování jiného člověka! To je prostě hloupost.

Radim Smetka, místopředseda Svobodných