Snad jste tu zprávu zaregistrovali. Evropská unie vyslovila České Republice pochvalu za rekordní úbytek obětí dopravních nehod. Eurokomisař pro dopravu Jacques Barrot přičítá tento výsledek častějším policejním kontrolám a zavedení bodového systému.
Samozřejmě mám z příznivého vývoje radost. Kdo by neměl. Ale tak nějak čekám, že zodpovědné instituce z toho vyvodí patřičné závěry. Přemýšlejte se mnou. 774 z těch mnoha milionů lidí, kteří od ledna tohoto roku vyrazili na cestu po české silniční síti, nikdy nedorazilo do cíle. Loni jich za stejné období bylo 918.
Teď přijde ta zajímavá část. K tak razantnímu poklesu došlo PŘESTO, že loňský rok byl z hlediska počtu mrtvých nejpříznivější od roku 1990. Někdo by měl říct: „Fajn. Jezdíme čím dál tím bezpečněji. Dokázali jsme se poučit z vlastních chyb. Jsme ohleduplnější a zkušenější. Takže není nutné posilovat buzeraci.“
Přitom denně slyším a čtu pravý opak. Víc drahých radarových systémů, víc zpomalovacích prahů, častější policejní kontroly… K čemu to? Vždyť je to prostá rovnice. Představte si, že dostanete angínu a doktor vám předepíše antibiotika. Za tři dny začnete pociťovat účinky. Za týden, když přijdete na kontrolu, je vám mnohem lépe. Zcela zdráv se pochopitelně necítíte, jste trochu malátní a občas máte mírně zvýšenou teplotu. Zdálo by se vám normální, kdyby lékař v téhle situaci zdvojnásobil dávku antibiotik s odůvodněním, že ještě nejste zcela zdrávi?
Policie a radnice po celé zemi však vysvětlují mrhání našimi společnými penězi tímto pochybným argumentem za tupého přikyvování těch, jejichž daněmi se plýtvá. Starostové ze setrvačnosti pořád blábolí cosi o pirátech a řidiče vůbec nenapadne požadovat za své peníze místo radaru raději větší parkoviště. Možná jste se nechali tím věčným papouškováním polopravd také ošidit. Snad věříte, že až se situace zlepší (Jak moc ještě?), Velký bratr dobrotivě upustí od doslovného vykládání zákona a tvrdého postihování těch nejbanálnějších „přestupků.“
Nerad to říkám, ale jste bláhoví. Důkazů o naivitě takové domněnky se bohužel najde víc než dost. Třeba Velká Británie. Společně se Švédskem tam mají nejnižší počet obětí dopravních nehod na milion obyvatel v celé Evropě. V roce 2005 na každý milion poddaných Jejího Veličenstva připadlo 53 mrtvých účastníků silničního provozu. Pro srovnání: u nás to tehdy bylo 113 lidí. Tlak na britské řidiče přesto nadále sílí, navzdory mohutnému odporu napříč společností. V zemi poseté radary přibývají tisícovky dalších, tamní silnice jsou doslova zamořené značkami snižujícími rychlost na 40 mil v hodině (64 km/h) a chystá se dokonce zavedení celoplošného monitorování všech aut pomocí satelitní technologie.
K podobnému vývoji došlo i ve Francii. Po zavedení bodového systému a zpřísnění policejních kontrol zaznamenaly statistiky masivní propad, ale represivní systém se vymkl kontrole, jak už to represivní systémy mají ve zvyku, a Francouzi se teď nestačí divit, za co všechno mohou přijít o řidičák.
Příklady těchto zemí by pro české řidiče měly být důrazným varováním. Státu nebude nikdy nic dobré a vždycky bude mít po ruce nějakého mrtvého jako záminku pro nákup dalších radarů. I v nejpřísnějším režimu se najde asociál, který neváhá porušit jakákoli pravidla. Momentální indispozice, špatný odhad nebo nešťastná náhoda čas od času vezmou člověku život i pod dohledem satelitů.
Víte co? Mě ta současná čísla přijdou fantastická. Dokonce považuji za zázrak, že na tak špatných silnicích, plných nevyježděných řidičů, přijde ročně o život pouze každý desetitisící občan. Vždyť jen typická česká kuchyně zahubí řádově více lidí. Když už musí vyšinuté osoby jako bývalý ministr dopravy Šimonovský nebo šéf dopravní policie Bambas opravdu zachraňovat naše životy, aniž by se nás předtím zeptali, jestli o to stojíme, udělali by lépe, kdyby zakázali vepřo-knedlo-zelo.
Jak by se vám líbilo, kdyby vás u nedělního oběda navštívila policie a po nahlédnutí pod pokličku napařila manželce tři tisíce za nedovolené složení pokrmu? Asi moc ne, viďte? A přesto jsme tak zblblí, že úplně stejná logika nám na silnici přijde naprosto normální.
Marek Knotek
