Mini dostalo s nejnovější generací pořádnou dávku růstových hormonů. Nepůsobí už zdaleka tak kompaktním dojmem, naopak z některých úhlů vypadá, odpusťte mi ten výraz, trochu otekle. A není to jen dojem, ono zkrátka větší je. Na délku nabralo deset centimetrů, v rozvoru necelá tři čísla. Nenechte se ale zmást, nestal se z něj mávnutím kouzelného proutku ryzí praktik, pořád je to kompaktní auto se třemi dveřmi. Dozadu se tedy nastupuje hodně krkolomným způsobem a na objem kufru utrousí nejeden majitel kombíku sarkastickou poznámku.
O tom ale John Cooper Works není. Nikdy nebyl. Je to vrcholná sportovní verze, která má úplně jiné přednosti. Ostatně, docela bohatě jste se to mohli dočíst v jednom z našich předchozích testů. Nějakým způsobem se k nám totiž propracovalo prakticky to samé auto jako před časem. Jeho karoserii sice zdobí agresivnější červená barva, ale jinak ho pohání zcela totožná pohonná jednotka, taktéž spojená s automatickou převodovkou. Jeden rozdíl by tu ale byl. A spíš ho uslyšíte, než uvidíte.
Vizuálně ho poznáte podle loga John Cooper Works na vrcholu obou koncovek příplatkového výfukového systému. Automobilka si ho cení na 1300 liber, tedy čistým přepočtem za bratru čtyřicet tisíc korun. Jeho kouzlo spočívá v elektronicky ovládané klapce v pravé koncovce. Ta se od té levé liší v jedné podstatné věci - vůbec neprochází koncovým tlumičem. Ovládá se speciálním přívěškem na klíčích, který skrze technologii Bluetooth 4.0 otevírá či zavírá zmíněnou klapku. Na klíčích také naleznete informaci, že jde o speciální okruhový režim, který byste neměli na veřejné komunikaci používat, protože v takové podobě auto není schválené k provozu.
To ovšem pochopíte až ve chvíli, kdy to poprvé vyzkoušíte. Seismografy začnou zběsile ohlašovat blížící se zemětřesení a v okruhu půl kilometru prasknou okenní tabulky jen co zařadíte jedničku. A teď vážně - asi nikdy jsem nejel v tak uřvaném autě, které neustále dělá takový cirkus. Výfuk neustále bublá, práská a chrchlá a s každým přeřazením si parádně odfrkne. A pak že turbomotory nejdou naladit tak, aby dobře zněly…
Mini si sice pomáhá vstřikováním benzínu do výfuku, ale jinak je to skutečný zvuk, který řidiče nemusí podvádět skrze reproduktory. S otevřenou klapkou je to pak všechno mnohem, MNOHEM hlasitější. Zní to neuvěřitelně skvěle a ani po týdnu se mi tohle představení neomrzelo. Z přiložených videí si uděláte alespoň částečnou představu o tom, jak Mini v zápřahu zní, jsem si ale naprosto jistý, že si ani náznakem nedokážete představit, jak hlasité to ve skutečnosti je. Jen pro ilustraci, BMW M2, které jsme měli ve stejném termínu, znělo vedle Mini jako nějaký ekologický model s maloobjemovým motorem.
Mini JCW ve mně zanechalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu má neuvěřitelný styl, a to jak zvenku, tak zevnitř. Duch Mini je tady pořád jasně patrný a to považuji za jeden ze zásadních důvodů ke koupi. Tak k tomu totiž musíte přistupovat i při pohledu do ceníku, protože jinak JCW nedává žádný smysl. A už vůbec ho nesmíte porovnávat v kategorii rychlých hatchbacků, protože ho okamžitě vyškrtnete ze seznamu.
Jeho základní cena začíná na částce 815 100 korun, takže asi nemá smysl zmiňovat kolik levnějších a mnohem rychlejších aut si za takovou sumu můžete pořídit. Musíte ho prostě chtít, protože se vám líbí jak vypadá, jaký dělá kravál a jak pozitivní budí na ulici emoce. A pro to budu mít naprosté pochopení.
